Dnes jsem zodpověděla zajímavý dotaz - tedy mně zajímavý přišel...
Mám v péči plnokrevnou klisničku, moc milou, do nedávné doby kovanou, kováním zhuntovanou. Zouvala jsem jí a kusy nosné stěny samovolně upadávaly. Kopyta jsou jako dutý, kokosový ořech. Je to bojovnice. Nemá sice nosné stěny, ale chodí dobře. Majitelka se mě zeptala, zda jí někdy naroste dobrá rohovina, veterináři říkají, že někteří koně kvůli nekvalitní rohovině prostě musí být kovaní... Povídám jí, ano, naroste. Ještě nikdy se mi nestalo, aby u trimu, kdy funguje kopytní mechanismus a tím pádem metabolismus, neodrostla krásná, pevná rohovina a tím pádem fungující, bosá kopyta.
Byla ráda.
Takže není pravda, že někteří koně musí být kvůli nekvalitní rohovině kovaní. Pokud mají dobrý trim, narostou krásná, pevná kopyta, bez vyjímky.
Vliv trimu na celkový organismus koně
Na přiložených fotografiích můžete vidět změny v postoji koní po správném trimu, ošetření zvířete. Pokud koník nemá správně provedenou úpravu nebo úprava není provedena v optimálním čase, dochází ke změnám v postoji, za které můžou vysoké patky a rozpěrky v chodidlech. Pokud dojde k takovému stavu, ihned po změnách v postoji se blokují některé svalové skupiny. Pokud má zvíře takové nepohodlí, není uvolněné. Jeho pohyb a osobní pohodu to výrazně ovlivní. N a fotografiích vidíte haflinga, 19let a ČT 6let. Obě klisny mají na ,,vstupu,, výrazné odchylky v postojích a to hlavně na tvrdém terénu. Bylo provedeno celkové ošetření obou klisen a po něm byly obě nafoceny. Při vypouštění do výběhu bylo ihned vidět změny. Koně se uvolněně pohybovali a dokonce starší hafling cválal po dlouhé době s velkou jiskrou. Věřím, že vlivem toho, že se klisně tělesně uleví, bude se více pohybovat, nebude mít důvod k tomu, aby přemýšlela zda udělá krok na víc... takže čekám úbytek na váze, uvidíme, jak výrazný bude a v jakém časovém intervalu. Mladší klisna má poúrazový stav, kdy jedna z pánevních končetin byla ,,utržena,, a proto je viditelný jeden z kyčelních hrbolů výše než druhý. Končetina, která má hrbol níž zraňovala přední končetinu, také uvidíme, zda se stav neupraví.
hafling před ošetřením, strmá lopatka, záď výš než kohoutek, ač jsou zadní nohy podsazeny, plochá kopyta
hafling po ošetřením s uvolněným hřbetem a lepší polohou lopatky, záď ve skvělé pozici ku kohoutku
ttřetí ošetření haflinga
ČT před ošetřením, jedno kopyto silně špalkové, strmá lopatka, bolavý hřbet...
ČT po ošetření a uvolnění zad, lepší úhel lopatky, perfektní postoj
I přes novinky, které sleduji, kde se propagují sice nižší patky, ale vysoké rozpěrky, musím nesouhlasit s výškou rozpěrek. Pokud totiž z anatomického hlediska necháme vysoké rozpěrky, pak při nízkých patkách, kdy podpoříme mechanismus kopyt, chodidla při zatížení sestoupí a zploští se, pak vyšší rozpěrky budou vnímány koněm jako vadící nebo bolestivé. Nemůže být řeč o tom, že se v kopytě podílejí na nosnosti váhy. Jejich umístění tomu naprosto neopovídá. Pokud dojde na situaci, že při sploštění chodidla přijdou do kontaktu se zemí, zhmoždí škáru nebo dokonce ohybač a mazový váček nad nimi. Nosnou rohovinou je pouze stěna po rohové patky. Protože terén, který mají koně k dispozici v našich podmínkách nedovolí rozpěrkám přirozený úbytek, musí být zkracovány a to tak, aby do příští úpravy kopyt nedošlo ke stavu, že jejich délka bude nevyhovující z hlediska mechanismu. Rozpěrky jsou součástí pouzdra, jejich lamelové zavěšení udržuje patky-palmární výběžky kosti kopytní na místě a dovolují, pokud jsou správných rozměrů korektní vývoj kosti kopytní v období vývoje (ukončení vývoje kosti kopytní kolem páteho roku věku koně) jsou tedy konstrukčním prvkem kopyta, nemají však nosnou funkci, anatomie kopyta tomu naprosto neodpovídá. Naopak mohou při nevhodné úpravě způsobit odchylku v postoji, následně bolest zad, strmou lopatku a po nějaké době vyrobíme kopyto úzké, koník totiž vlivem toho, že jej rozpěrky obtěžují změní zatížení kopyta, našlapuje více na špičku, přední nohy jsou více podkročené pod trup. Následně je přetížená špice a protažené lamelové spojení v přední části kopyt. Situaci rozpěrek můžete vidět na následujícím obrázku.
10.9.2013 Jak poznám a ucítím u svého koně, zda jej něco bolí?
Možná čekáte návod, jak rychle zjistit, zda jste pro svého koně dobrým člověkem. Mohu vám ho dát, ale bez průpravy a vlastního zcitlivění vám k ničemu neposlouží.
Je zrychlená doba, sociokulturní vývoj společnosti nás uvrhl do pasti zvané pokrok, jsme ve stresu a pod tlakem, že musíme něco honem stihnout, než se dostaneme k tomu, co děláme rádi a i to si potom, ze zvyku spěchat, vůbec neužijeme. Z tohoto přístupu pramení neporozumění. Je to jako jít do galerie a každému dílu věnovat několik vteřin. Za tak krátkou dobu na nás nedýchne ani autorská nálada, natož, aby se rozvinula fantazie myšlenek, která nám naznačí, jaký je podtext. O to větším překvapením pro nás bude zjištění, že si za to můžeme sami. Ne rytmus doby a povinností, ale rytmus náš vlastní určuje kvalitu života. Je na každém člověku, jak se rozhodne žít, co dělat a jestli otevře sám sebe pro vnímání světa z nadhledu nebo zůstane křečovitě se držíc ve vlaku, který jede nevím kam zběsilou rychlostí. Při takovém způsobu života mi dny splývají a jen co přijde volno nebo víkend, je zase pryč a najednou je i jiný rok.
Pokusme se všechno dělat v přítomném čase, bez myšlenek, co dál až nasednu na svého koně, protože v ten okamžik spěcháte do budoucích časů, které nejen nikdy nedostihnete ale ani neprožijete.
Pokud nasedám na svého koně, nebo dělám jakoukoliv jinou činnost, vypínám mozek a jeho dokonale vycvičenou schopnost cokoliv pohltit vírem myšlenek, které mě pak odnesou ke starostem do doby příští. Dívám se na výraz, vnímám jeho rozpoložení, otevírám se tomu, abych cítila, jak se cítí on. Je to živá, myslící bytost a věřte mi, že oni současný okamžik umí prožít mistrovsky. Sledují vás, jak utahujete podbřišník, jak vkládáte nohu do třmenu a nasedáte. Čekají a rozejdou se, jakmile chcete. Nebo nerozejdou. Nebo udělají první krok dřív, než jste v sedle. Získat cit pro rozpoložení koni je nutným předpokladem proto, aby byl člověk schopen odhalit příčinu nedorozumění nebo důvod problému při jakékoliv interakci. Oni nás totiž svým způsobem učí, zůstat v přítomnosti. Díky jim za to, čas mezi nimi přestává existovat, mohu zrelaxovat a užít si dobu, kterou trávíme spolu naplno.
Tohle mentální cvičení bylo prvním, které jsem se snažila naplno rozvinout. Hodně se vyplatilo. Už od prvních dní, kdy jsem měla svého koně, jsem byla schopná, na určité úrovni, vnímat naše společné energetické pole. Po čase jsem byla i schopná cítit, co se děje v koňské hlavě, nejen v těle. Oni tuhle schopnost mají ode dávna. Cítí velmi dobře naši náladu, vědí, v jakém jsme rozpoložení a pokud jim to dovolíme a oni s námi naváží přátelství, zažijeme s nimi mnoho nádherných okamžiků. Také nás toho spoustu naučí, protože při každém našem výpadku pobytu v přítomnosti něco provedou. To abychom nezlenivěli a nevraceli se zpět do světa lidí, do kterého oni rozhodně patřit nechtějí. Mají rozum. Jiný než my. Žijí v symbiotickém vztahu s přirozenými procesy, mají se rádi, narozdíl od nás lidí, dejme si je za příklad...
Jakmile přistoupíme na to, být s nimi v každý okamžik, pokud věnujeme o pár vteřin více každé společné činnosti, získáváme rozlišovací schopnost. Postupně se stáváme jejich lidmi, které budou následovat lesem bez vodítka, přijdou na zavolání z ohrady, aniž bychom je upláceli pamlsky, budou se těšit na čas, který jim věnujeme. Ukáží nám, svým způsobem, své starosti a také nás vezmou s sebou, až se budou radovat. Jedině tak mohu porozumět koni, když se vyladím na jeho frekvenci v jeho přítomnosti.
Zkuste to, až budete sedlat a nasedat, dívejte se jinýma očima, nemyslete v budoucím čase, uvidíte věci, kterých jste si dosud nevšimli. Tady začíná porozumění a také partnerství. Není to o tom, zda koník pěkně stojí a nehne brvou při dotahování, je to právě o tom, že vnímám ostatní věci, ne stupeň jeho ochoty. Jeho ochota vůči nám, ať chceme nebo ne, je přizpůsobením se, aby přežil. Tak je nastaven a proto přežil po miliony let. Při práci se objeví chvilky, kdy cítíme soulad, to ano, ale to je málo, nikdy bych se nespokojila s chvilkou, když si mohu užít celou dobu a hlavně, poznám, co mého koně trápí, proč odmítá dělat to, co chci, jaký je důvod, jestli jde o to, že mi nerozumí nebo o to, že nesouhlasí, protože jde o hierarchii nebo se jedná o bolest či jiné nepohodlí. Návod přidám příště :-)
2.06.2011 Jak jsou na tom naši koně s minerály?
V neděli jsme udělali další odběry krví. Tentokrát Lada (laktující klisna), Normen, Perkins a Degerli. Zajímalo nás, zda si doplnili fosfor z nového lizu, který mají již nějakou dobu k dispozici. Přes zimu jsme krmili minerálko v kyblíčcích a zjistili jsme, že to, co používáme nemá dobře vstřebatelný fosfor, také se stále řešil malý achálek postižený fyzitidou. Na počátku jara mi můj veterinář doporučil po svých dobrých zkušenostech liz s vyšším obsahem fosforu.
Po nějaké době jsme dali udělat nové rozbory a dopadly výborně. Všichni koně mají přesné hladiny nejen fosforu, ale i ostatních mikroprvků. Perkins měl v pořádku i biochemku :-)
Vřele tento liz doporučuji hlavně všem, kdo mají koně na pastvinách. V období, kdy se koně pasou, mají vždy vyšší vápník a nižší fosfor, což může být dost problém. Chcete-li si u koní tyto věci opravit, máme to s tímto lizem vyzkoušené. Je potřeba jim vzít všechny ostatní lizy, ale je pravda, že tenhle mají opravdu rádi. Před zimou jim koupím více druhů, zatím mají dva, koupím ještě s hořčíkem a tak :-) ať si nalížou, co potřebují.
29.05.2011 Tak jsme dnes také maličko zavzpomínali na zimu...
Tohle je nakované kopyto koně, focené ráno, kdy bylo cca 10 stupňů pod bodem mrazu...
podkováky vedou dovnitř chlad, dochází vlastně k omrzlinám, není řešení koně zavřít do teplé stáje, je řešení ho podkov zbavit.
Tohle je kopyto koně neokovaného, v tom samém výběhu, v ten samý den, v tu samou hodinu...
27.05.2011 V sekci Těsná kopyta jsou přední kopyta teplokrevného koně s troškou popisků...
09.05.2011 Ve Vilmině sekci jsou její snímky RTG a nějaké novinky...
28.04.2011 Tak máme za sebou velmi krušné období
Občas se holt potká neštěstí s neštěstím a člověk ať uvažuje jak uvažuje, nenachází žádnou logiku a nezbývá mu, než se s tím, jak to zrovna je, smířit.
Je to web o kopytech, tedy přepnu mozek k nim.
V sobotu jsme zde měli takový malý veterinárně-oslavný den, narodilo se hříbě, tak to byl velký důvod k oslavě a také další RTG Degerliho a Vilmy.
Degerli, achaltekinský kůň
RTG snímky dokládám jako porovnání stavu. Kost se pomalu usazuje v jamce, formace se docela rychle mění, vypadá to, že tuhle záležitost ustojíme. Koník je v režimu 24/7 na pevném podkladu, dostává minerálku, seno, občas si kousne travičky, chodí ven. Strouháme každých 10-14 dní, kopýtka se snaží dostat do nepříliš lichotivých úhlů a tvaru, tak je usměrňujeme. Nyní jsme naznali, že zrentgenujeme i kopyta. Byli jsme překvapeni, chodidlo-jeho přední polovina je u nás zatím bez zásahu, není materiál. Moc nám neroste. Na snímku je vidět malé množství chodidlové rohoviny, dokonce jsme se chvilku všichni lekli, že kost kopytní je tak tak proniknout chodidlem ven. Není to tak strašné, ale ukázalo to na následující. Pokud hříbě náhle přijde o mateřské mléko a změníte mu naprosto stravu i jeho pohybový ,,režim'' dojde ke schvácení. Protože kopýtka hříbat mají maličko strmější úhel (kost kopytní stojí více na špičce), kost kopytní má také kam rotovat a dojde k její separaci od závěsu v pouzdře kopytním. Záleží na vážnosti případu. Náš Deg byl odstaven kolem pěti měsíců, vzat z pastvin a postaven do boxu, na radu veterináře, do klidu. Měl k dispozici seno neomezeně, vodu a sůl bez přídavku minerálních látek. To byla změna pro organismus tak velká, že došlo ještě kromě fizitidy ke schvácení, kopýtka byla deformovaná, ale skutečný stav ukázal až rentgen. Vůbec mě nenapadlo, že přední nožky na tom budou takhle. Dnes už jsem chytřejší, absces, co se vyvalil přední stěnou kopyta měl být alarmem stavu. Toto poznání bylo sice zarážející, ale díky správné volbě co se úpravy jeho kopýtek týče, nedošlo k žádnému pochybení a tak budeme dál pokračovat tím směrem, který jsme započali. Píšu to sem proto, že je velmi dobré vědět, že změna režimu u koně / hlavně u hříbat po odstavu a to tolik významná, jako byla v tomto případě, vede ke schvácení. Pokud je koník pod matkou a pouze se zvolna omezí přísun dosavadního krmiva a přejde se na krmivo jiné, pak mu toto nehrozí.
Schvácení je u koní divokých docela častým jevem. Pokud jsou to koně v chudších oblastech, kde překonávají velké vzdálenosti za potravou a k napajedlu, mají kopyta ,,správně opotřebovaná'', proběhne zánět lamel a škáry, oni to během několika dní rozchodí. Pokud to jsou koně na bohatších pastvinách, kde nemusí tolik chodit, nepřekonávají velké vzdálenosti, je jejich stav horší. Kopyta jsou ,,přerostlá'' růst rohoviny je větší než její opotřebení, dojde k tomu, že úhel kopytní kosti se tímto stavem změní, pak schvácení doprovází i separace kosti kopytní od stěny/zanícené lamely se utrhnou/ pouzdro bez závěsu rotuje. To je situace mnohem závažnější. Stejně je tomu i u koní žijících s námi, pokud jsou kopyta upravená do podoby, jakou by měla v ,,ideálních'' přírodních podmínkách a kůň se schvátí, má dost pohybu kterého je schopen, za pár dní je vše v pořádku a formou abscesu se během nějaké doby vyloučí poškozená odumřelá tkáň.
Absces není v žádném případě ničím jiným, než ozdravným procesem, reakcí těla na tkáň která odumřela. Pokud někdo říká, že je to předmět, který se do kopyta dostal a pak ,,vyletí'' korunkou, není to z hlediska stavby a funkce kopyta možné, uvnitř není prostor pro putující předměty. Pokud má koník dostatečné množství pohybu, během krátké doby toto odezní a tělo vypudí mrtvou tkáň tou nejvíce přijatelnou cestou z kopyta ven. Často to bývá oblast patek, korunky / měkké části, méně často chodidlo, vyjímečně stěna.
Přední končetina s výrazným poklesem kosti/rotací pouzdra, nahoře pod korunkou směrem ke špičce je odrostlé nové pouzdro se zdravým zavěšením. Pokud by nebyla odrašplována špice/lyže/zobák jak chcete, byl by lépe vidět rozdíl v síle stěny, ale to nebylo možné, nové pouzdro by dál bylo nuceno deformovat a tak bychom uzdravení nedocílili. Přední stěna má před sebou již jen jeden, dva centimetry a bude definitivně odrostlá. Potom se začne lepšit i růst rohoviny pod špičkou kosti kopytní, kde zatím nejen že nebylo nic strouháno, ale také téměř nic neroste. KOníkovi byly strouhány jen patky aby byl zajištěn co nejlepší úhel kopytní kosti se zemí a aby osa kopyta byla v ose kloubů nad ním.
pravá přední končetina na tom je podstatně lépe se sílou chodidla, je zde však skvěle vidět deformita špičky kosti vlivem příliš strmého úhlu, který kopyto mělo, její špička je vlivem nefyziologického tlaku ,,ohnutá'' Je zde zase vidět odrostlé, nové, zdravé pouzdro s fungujícím závěsem kosti kopytní. Případ budeme dál sledovat.
Levá zadní končetina, důvod, proč je Erlí u nás. Pro ukázku změny v posazení kloubu a kosti je pod obrázkem starší rentgen.
zde je RTG staršího data (cca 1 měsíc) kost je více z osy, dostavuje se a zesiluje. Kloubek na horním obrázku už má lepší uložení. Budeme dál sledovat.
Pravá zadní končetina, párový, méně postižený kloub, více se vtáčela dovnitř při vznosu, šlachy se pomalu vrací do správné formace.
09.03.2011 Dnes jsme přivezli hřebečka Hakima...
07.03.2011 Další trim, tentokrát zadní končetina...
Kopýtko bylo celé ohnědlé od čpavku, evidentně další případ koně zavřeného ve stáji, chlívku, kdo ví...
Jednalo se o menšího koníka se schvácením, přední končetina, která teprve přijde ,,na řadu'' je postižena schvácením a rotací kopytního pouzdra. Upravovala jsem končetinu zadní, od toho samého koně. Na kopytech jsou známky nějakého trimu, avšak podmínky, ve kterých koník byl, byly naprosto nevhodné pro tento případ postižení a trim, který byl nedávno proveden, byl naprosto nedostatečný. Nebyl také dodržen úhel, aby kost kopytní byla rovnoběžně se zemí (její spodní okraj) takže kost s poškozeným závěsem v pouzdře dál klesala. Zadní končetina se zdá být v pořádku. Byla silně postižena hnilobou, ne však v tak velké míře, jako kopýtko Teplokrevníka B. Velká chyba byla nechat tohoto malého koně zavřeného a vystavit ho tak působení amoniaku unikajícího z výkalů. Rohovina je na svém povrchu poleptána, střelka byla shnilá a hlavně mu chyběl potřebný pohyb, aby byl vyprovokován samoozdravný proces.
Tedy, dobře provedený trim, stimulovat zvíře k pohybu, tj. k napajedlu, k senu... kopyta namáčet a přední končetiny ošetřovat dle potřeby i třeba denně. Pokud to později stav kopýtek dovolí, ideální je pohyb po hladkém pevném terénu, třeba asfaltová silnice, pohybovat jím v chodu, který bude akceptovat. Toto postižení, dle posouzení končetiny, zatím bez zásahu do ní, by bylo ideální a pro koně neschůdnější, oštřovat na kopytní klinice, tam by mohl být potřebnou dobu, kdy se obnoví kopytní pouzdro alespoň částečně a dovolí jeho převoz ven na normální, vhodný terén. Kopytní klinika poskytne podmínky pro rychlou obnovu zdravě odrůstajícího kopytního pouzdra ve formě pevného, rovného terénu s gumou bez nečistot, kamínků, vlastně terén, kde koník nemusí přemýšlet po čem jde a kopýtka se mohou potřebně vystrouhat. Mluvím o stavu, kde kost kopytní již pronikla chodidlem. Fotografie dodám.
Vraťme se k ošetřené zadní nožce.
obr. č. 1 pohled na zadní končetinu zprava
obr. č. 2. pohled zleva
obr. č. 3. pohled zepředu
obr. č. 4. pohled na patky
obr. č. 5. probíhající úprava
obr. č. 5. pohled na patky, jedna upravená, druhá stávající
Po doupravení končetiny vložím její fotografie...
06.03.2011 Úprava pravé přední končetiny teplokrevníka
Zde chci publikovat další zajímavé kopýtko. Jeho stav se nezdál tak špatný, dokud nedošlo na odstranění přerosté rohoviny. Po prvním zásahu byl cítit zápach hniloby, hodně byl zasažen střel i chodidlo. Po důkladném odstranění mrtvé rohoviny se ukázalo utlačované chodidlo a celkem úzký střel.
Tento problém je evidentně způsobený dlouhodobým pobytem kopyta ve výkalech, kopyto je rozežráno čpavkem. Po odstranění příčiny by bylo normálně zdravé. Zde několik fotografií...
obr. č. 1. Pohled na kopyto z pravé strany
obr. č. 2. Zleva
obr.č. 3. Zepředu
obr.č. 4. Chodidlo. Na této fotografii je vidět mrtvá rohovina rozleptaná čpavkem. Kopyto stálo na měkkém ve výkalech. Rohovina střelu byla tvrdá a drolivá. Silně zapáchala.
Je zde také zřetelně vidět přerostlé rozpěrky. Rozpěrky jsou utvářeny z typu rohoviny, jakou mají nosné stěny, tedy velmi tvrdé. Pokud v kopytě zůstanou, tlačí na měkké chodidlo. Nejen, že je to koni nepříjemné, ale vznikají také otlaky a později, pokud stav trvá, přijde měkká rohovina chodidla o veškerou výživu krví a neutváří se nová nebo dokonce v některých místech nekrotizuje. Nekrotická rohovina mívá šedavou barvu a pozměněnou strukturu (je drobivější). Pokud odeberu u dlouho zanedbaného kopyta rozpěrky, většinou pod nimi není dostatek chodidlové rohoviny a v tomto místě může dojít ke krvácení. U mých koní bych to udělala tak, že bych tenoučkou síťku rozpěrkové rohoviny v chodidle zachovala a vybrala ji postupně, až začne obnova rohoviny v chodidle, to znamená během několika následujích dnů po trimu. Tak se vyhnu tomu, abych ,,řízla do živého'' a také nemilému překvapení ve formě silnějšího krvácení. Ono je takové chodidlo, pokryté rozpěrkami a patkami, neznámá zóna, nikdy nevíte, s čím se v něm setkáte. Některá chodidla jsou v pořádku, jiná jsou na tom hůř.
Chodidlo z obrázku má odebrané rozpěrky a je v místě rozpěrek vidět růžová tkáň. Během i jednoho dne si kopyto, pokud má vhodné podmínky, vytvoří novou funkční rohovinu, takže toto není až takový problém. Pokud léčím kopyta, musím si uvědomit podmínky, ve kterých koník žije, musím zachovat jeho schopnost pohybovat se, úpravy musí být velmi časté a potom, pokud je všechno tak, jak má, je brzy obnoveno jeho přirozené zdraví. Zase vše záleží na stupni jeho postižení, ale to je tenký led. My lidé obvykle vnímáme problém kopyt tehdy, pokud kůň začne kulhat, ti pozornější vnímají i to, že při chůzi spěchá na jednu nebo více končetin. Vidíme praskliny a deformace všeho druhu. Ale problém začal již dříve. Koně jsou v přírodě kořist a pokud by hlasitě dávali najevo bolest, byli by odhaleni predátorem, jsou tedy tiší a pohybliví po hodně dlouhou dobu. Teprve silný zánět, schvácení, rotace pouzdra, také kontrahované - těsné kopyto s tlakem na podotrochloární vazy, ukáže vady chodů. Tlak, který je schopno snést a doba po kterou je schopno se s tímto stavem vyrovnávat, je obdivuhodná, avšak logická z hlediska naprogramování tohoto živočišného druhu přírodou.
Mnoho o stavu kopyt vám také napoví postoj koně když je v klidu. Úhel, ve kterém se nachází končetiny směrem k zemi. Od hlezen a karpálních kloubů by měly být končetiny v pravém úhlu a spěnky směrem k zemi ve tvaru obloukovitého pera. Celý kůň by měl být uvolněný, s hlavou povolenou níže k zemi, bez zaťatých svalů. Pokud tomu tak není, může být problém samozřejmě kdekoliv, mluvím o tom proto, že u spousty takových případů se na kopyta zapomíná, jakoby to byl jen konec nohy, tvrdý a bez dalšího smyslu. Kopyto je velmi složitý orgán, při jeho správné funkci podporuje krevní oběh, slouží jako orgán vylučovací, jsou v něm různé tlakové body, tak jak to známe z čínské medicíny u nás lidí. Mimo jiné skvěle tlumí nárazy a ty pak nepokračují nahoru, dál do trupu, jako je to třeba u okovaného koně. Poslední, co chci zmínit je, že se kopyto koně v přirozených podmínkách dokonale přizpůsobuje terénu, na kterém kůň žije. Je to to nejúchvatnější na kopytech jako takových a pokud by si to lidé uvědomovali, nedocházelo by k podkování kopyt.
,,Ať to byl, kdo to byl, ten kdo zavedl praxi v podkování kopyt, nemohl tušit, že tím položil základ mnohem většímu utrpení zvířat, než člověk mohl kdy způsobit, neboť během 12. či 13. století, kdy se podkovává bylo nejen zraňováno a poškozováno bezpočet koňských nohou, nýbrž navíc byli koně trestáni za - podkováním způsobené - poruchy chodů.''
Bracy Clark v práci ,,An Essay'', 1831
obr. č. 5. Chodidlo
obr. č. 6. Částečně odstraněná rohovina z chodidla
01.03.2011 Jarní, ranní rozkoukání...
Po včerejší pitvě kopyta z obrázku, jsem se probudila s hrozivou kocovinou. Došlo mi v plné síle, že stav koňských kopyt u nás a možná i jinde je strašný.
Spousta koní má problémy při chůzi po tvrdém povrchu, po kamíncích a to mluvím o těch bez podkov. Ti s podkovami mají zase jiné potíže. Spousta koní má, díky špatné ,,údržbě'', nastartováno ke schvácení...
Dnes se chci věnovat koníkovi, který nám poskytl možnost studovat. Čest jeho památce. Neznám jeho jméno, ani věk. Vím jen, že to byl teplokrevník, že byl bez jakékoliv údržby kopýtek, že mu nebylo mnoho let, že dlouho prostě vystrouhán nebyl a že se cítil, díky svému člověku, na svých ,,podpadcích'' špatně. Kopytní kost, která se nyní louhuje v kysličníku, je pokřivená v oblasti, kde končily patky podtočené pod chodidlem. Jedna stěna byla delší než druhá, jsou deformované patky, viz obrázek č.3. Jedná se o pravou pření končetinu.
Ke schvácení došlo vlivem špatného úhlu kopyta a tlaku, který závěs kosti kopytní nevydržel a utrhl se. Zrotovalo tedy pouzdro kopytní, ne mnoho, ale díky zanedbání, bylo zřejmě fatální. Věřím tomu, že skoro nechodil. Pokud by se dostal do rukou dobrého kopytáře, byl by za několik týdnů v pořádku a po několika měsících dokonce využitelný.
Co z toho plyne? Úhel korunky při zatížení končetiny musí být 30stupňů. Pak je kost kopytní rovnoběžně se zemí. Patky a chodidlo musí být napraveny na - minimálně - únosnou mez, nejlépe nášlapné body - konce kopytního pouzdra pod patkami - posunuty co nejdále dozadu - viz obrázek č.2 Měl by být denně kontrolován celý stav kopyt.
Špička kopyta se musí upravit tak, aby nově rostoucí kopytní pozdro nemělo žádnou překážku a zároveň se udrželo ve stavu, kdy dovolí koni pohyb a dál se nedeformuje nebo při razantnější úpravě úplně neztratí svou funkci - viz obrázek č. 1
To, co zde uvádím rozhodně nedoporučuji nezkušeným aplikovat v praxi, v sekci kontakty je můj telefon a mail, kontaktujte mne a něco vymyslíme. Není to jednoduché, lidí, kteří umí takovou úpravu provést, není mnoho a podmínky které kůň potřebuje, není každý majitel postiženého zvířete schopen pro rehabilitaci poskytnout.
Které to jsou? Jedná se o možnost stálého pohybu zvířete po pevném, rovném povrchu dle stupně postižení, někdy nestačí dokonale porovnaný pevný výběh, pokud je jedinec více a dlouhodobě postižen, není ambulantní ošetření možné. Pokud není případ tak vážný, lze provádět trim doma, každé tři dny nebo podle situace kopyt třeba denně a uzdravení je možné i ve stávajícím ,,bydlišti'' tedy pokud mluvím o schváceném koni s rotací kosti, lehčím případům lze podřídit stávající podmínky a s léčbou začít i doma...
Jsem k tomuto poněkud skeptická. Myslím si, že ne každý by o svého koně, pokud mu dojde, jakou chybu dopustil a udělal, dbal tak, aby zvířeti dopřál potřebné podmínky, úravu a čas na jeho rehabilitaci. Na stranu druhou si říkám, že je velká škoda koní, kteří jsou s námi, slouží nám a pak nedostanou šanci kvůli naší chybě. Přeci něco stáli, něco snědli, známe je, tak proč jim nedopřát tu trochu péče a času, když ta možnost uzdravení je a dál je nemít? nemazlit, nečistit je a nejezdit? Pro mne je tato otázka vyřešená. Věřím, že generace po nás budou nahlížet na tyto bytosti z jiného úhlu, jsou tak chytří ti naši koně, tak báječní a obdivuhodní...
obrázek č.1 - Schvácené kopyto po úpravě přední stěny, po příčném řezu. Teplokrevník. Pravá, přední končetina.
obrázek č. 2 Chodidlo. Trim nevhodný pro ambulantní řešení, nášlapné body posunuty co nejvíce dozadu, Protože stav tohoto postižení lze léčit ,,doma'' pokud jsou k dispozici vhodné podmínky, chodidlo by muselo být cca o 2 mm silnější. Celý proces by se protáhl, ale během dvou nebo tří měsíců by se kůň, po vhodném terénu, již pohyboval normálně.
obrázek č. 3 Pohled na patky. Vlivem velmi zanebaného kopyta jsou deformovány.
obrázek č. 4 Zde je vidět úprava špičky, která byla zkrácena o cca 7cm během trimu, přední, deformovaná stěna nebrání růstu novému kopytnímu pouzdru se zdravým závěsem kosti kopytní. Jediné, co tomu brání je, že kopytu chybí zbytek koně :-(
Skutečnost je taková, že kůň byl zanedbaný a chybí informace a vzdělanost.
Další studijní materiál, který mám k dispozici, budu dokumentovat od začátku, od původního znění... Mám zde nožku zanedbanou, ale ne fatálně, tam třeba uvidíme dobrý a zdravý závěs kopytní kosti (řez kopytem - viz další obrázek) a také obě přední končetiny malého koníka, jedna je schvácená, druhá se zdá v ,,pořádku'' Dokonce se někdo pokoušel o trim, avšak pro tuto situaci, o kterou se s vámi, snad během víkendu podělím, nevhodný...
Také zde zveřejním preparát deformované kosti kopytní našeho ,,Teplokrevníka''
Pokud máte nějaké dotazy, ráda je zodpovím na mailu.
Závěrem: Schvácení koní, kteří mají správně upravená kopyta, vyvolá pouze otrava organismu a není to pro ně nic v přírodě neobvyklého, během pohybu, ke kterému jsou nuceni při cestě za potravou (několikasetmetrová, zpevněná cesta k senu, napajednu nebo přístřešku v našich podmínkách) se obnoví samo jejich zdraví. Je důležité jimi pohybovat a dbát na perfektní stav kopyt během léčby. V přírodě si kopyta poradí sama...
Tedy se nejedná o nějaký zázrak, ale o samoozdravnou funkci kopyt se správným trimem nebo takovou porcí pohybu, že rohovina, která dorůstá, se rovná úbytku...
obrázek č. 5 Řez kopytem. Jedná se o studijní materiál.
V oblasti spoje mezi kopytní stěnou a kostí kopytní je vidět tmavorůžová spojnice zanícených lamel. Ta je zbarvena vlivem zánětu a dochází zde k rotaci. Kopyto je po trimu. Před tím byly patky položeny pod chodidlo až do oblasti špičky utlačeného střelu. Rozpěrky byly narostlé v celém chodidle a vystrouhány. Pokud se vyberou úplně, zbude jen nekrotické chdidlo, které vlivem tlaku rozpěrek bylo zhmožděno tak, že neprobíhal jeho přirozený růst a obnova. Přirozený růst chodidla je možný za předpokladu, že není zhmožděno a je živeno krví. Krev do chodidla a celého kopyta může správně proudit při fungujícím kopytním mechanismu, kterému nebrání žádný nefyziologický tlak podkov a nevdného trimu.
28.02.2011 Po kurzu o kopytech...
Přijela jsem po třídenním kurzu, kde jsme měli k dispozici studijní materiál všeho druhu...
Asi nejhorší bylo zjištění, že co koňská noha (z jatek), to nemocné kopyto a také některé případy byly evidentně, i v tomto stavu léčitelné. Snad se rozšíří osvěta, informace, snad lidé začnou koně brát více jako tvory inteligentní a hodné plnohodnotného života bez podlomeného zdraví. No, jednou snad. Proto budu dokumentovat vše i tady. Třeba to pomůže jedinému koni, to bych byla spokojená.
Takže, jakmile dotvořím vše podstatné, umístím to zde.
20.02.2011
Je to web o kopytech, tak zamyšlení nad tím, jak upravit kopyta koni, který nemá strouhání rád, ať již z jakéhokoliv důvodu, je myslím na místě.
Stále pracuji s Baronkou, bude jí letos 15 let, je to A1/1 a ČT, matka má trakénskou krev.
Víme, jací jsou trakéni. Říká se o nich, že jsou tvrdí a lpí na zvycích. Mají jednoho jezdce, dlouho trvá, než přijmou změny. Z části je to pravda. Ale jak už to tak bývá, není pravda z pohledu koní až tak černobílá pro člověka. Moje zkušeonost s tímto koněm je taková, že si obyčejným koňským způsobem získám jeho respekt a pak pracuji na problémech, které způsobil člověk. Jsou to koně s pamětí jako slon. Něco špatného zažijí a pokud se to opakuje, nic v tomto směru nedostane člověk zadarmo. Zároveň však, mě toho Bára hrozně moc naučila. Zní to jako klišé, ale není to tak. Je to KŮŇ jak vymalovaný, když se jí něco nelíbí, má pravdu, ona ví, že když nesouhlasí, je to spravedlivé a je na mě, jak se situací naložím. Bývá to s námi tak, že když mi jemně naznačí, že už je to příliš, položím nohu na zem a vrátím se k ní. Pohladím jí po čele, to má moc ráda, přes oči, to se jí líbí, snížím jí hlavu a říkám tím, i když máš hlavu dole, jsi v bezpečí... ona zjihne a zase mi podá nohu a můžeme pokračovat. Dnes jsem s ní dělala nohy (přední) dvě hodiny. Mrzlo jako když praští, všude sníh...
U mladého koně, bez dřívějších větších, negativních zkušeností, bych pracovala mnohem jednoznačněji. Tady, s Bá, si dávám pozor, aby se mi nestalo, že mi bude chtít vzít nohu dřív, než já jí položím. Má v hlavě zapsány všechny ty narkózy a strouhání kopyt, kdy s tím nesouhlasila. Další věc je, že Bá je jediný kůň tady, který když se začne bránit a rvát, nejde to zastavit. Takže pracuju tak, že nemá ohlávku ani vodítko, když mi nohy podá, je to její rozhodnutí a cítí se dobře. Samozřejmě tomu předcházela trocha těch obvyklých cvičení s lasem. To znamená, naučit koně, nohu držet a zapsat mu do hlavy, že když drží, je všechno OK. U mladého koně by potom stačilo nepustit nohu na zem, když vám ztuhne v ruce, ale vždy až po jejím povolení, u Bá nikoliv. Stále se ozývá starý strach a stres. Jediné, co funguje je trpělivá práce a cit, kdy musím poznat, jak dlouhý časový limit pro korekci té které nohy mi ona dá (to dodržuji i u mladých koní, později už s tím problém nebývá)
Bá je zvláštní, ale zároveň dost často vyskytující se případ. Pro bolest v kopytech, je však toto mnohem těžší. Pracuji proto kousek po kousku a nohy jí pak ošetřuji hojivou, uklidňující mastí.
To je k úpravám... neupravitelného koně :-)
5. 01. 2011 Strouhání Dega...
Pohled na přední kopýtko
Odrůstající absces v přední stěně...
Zadní nožka
Druhá zadní nožka
Pohled na chodidlo
Pohled na postavení zadních končetin
28.12.2010 Strouhání Erliho a nabrnkání Vilmy
Erli udělal velké pokroky. Šlachy překřížené na zadních nohách se porovnaly do docela rozumné formace. Stále je v chodech zanatelné, že tahají za spěnky poněkud jinak než mají, ale postoj je již korektní. Odrostl absces - teď už díra, který se těsně po příjezdu, myslím třetí den, vyvalil přední stěnou kopyta. Standa zase dvě hodiny bojoval za to, aby kosti a klouby byly v ose. Deg bojoval za kupku sena a oboje se podařilo. To je taky pořádek, když všichni baští a on má klidně stát a nechat si strouhat ta svá malá kopýtka! Vypadá to, že se dílo podaří, díky pohybu, minerálům a správné úpravě. Jiný lék asi na Fizitidu není. Po Novém Roce uděláme rentgenové snímky.
Vilmě se poupravily nášlapné body a odstranily se narostlé rozpěrky v chodidle, tam kde jí to vadilo a tlačilo. Vyšlapovala hnedle líp. Také jí Standa ,,nabrnkal'' a jsem zvědavá, jaké budou změny. Je báječné jí vidět po masáži, jak se měkce a s chutí hýbe, tak uvidíme, jak jí naladil :-)
Když k nám přijela, měla krk a lopatku samou bouli zatuhlého svalstva, během 14 dní se mi to podařilo hodně zlepšit a teď, když se namasíruje pravidelně, zlehka, má už všude měkké a normální svaly. Lopatka se zdá být v normálním úhlu. A hlavně má Vilma velkou chuť do života a moc ráda chodí na vejlety, hlavně asi proto, že jde volně, všichni ostatní na vodítku :-) strááášně machruje...
Takže tak, řítíme se do následujícího roku, snad úspěšně a bez karambolů :-) a také všem, co nás tu navštěvují přejeme, ať se daří!
Jo a Perk je v kondici nevídané, hraje si a po kolikách a ostatních trablích ani stopa! Huráá!!! Dnes přepral traktor, který jim protahoval cesty výběhem :-) předstíral, že se ho nebojí a z bezpečné vzdálenosti na něj dělal bubáky, dokud ho nevyhnal bránou ven. Je to borec na konec...
15.12.2010 Další strouhání se Standou Blechou
Strouhali jsme Bá, Ladu, Perkinse a dělali malou korekci u Degerliho
Ó ta naše Bára... Bá má kontrahovaná/zůžená/těsná kopyta, už chovatel si toho byl vědom. Začal jí je nějak upravovat v nízkém věku, zřejmě hlavně proto, že kvůli drobným kopýtkům byla také ohrožena její další kariéra skokového koně a posléze jejího uplatnění v chovu. (byla vyvazována aby držela, naprosto nepochopena a po sléze odmítala jakoukoliv manipulaci s nohama, tedy byla upravována pod narkózou, její švih a následná rána, která, pokud se Bára bojí nepadne nikdy vedle, byla obrovská, proto bývalý majitel upravoval tak, že ji přispal, koupil ji už nedůvěřivou a velmi zrazenou) Bára kvůli nepoměrně ,,malým'' myšleno zůženým kopytům není v hlavní plemenné knize, byť by si to minimálně svým původem zasloužila. Neznalost věci z ní udělala kvůli zacházení nejen neupravitelného koně, ale také koně s velkou nechutí se hýbat. Pokud by měla kopyta hodně narostlá, neroztahovala by se-nefungoval by kopytní mechanismus a dostávalo by se do nich jen minimum krve. V takovém stavu je kopyto méně citlivé, protože pouze správný průtok krve dá nervům signál, že zde není něco v pořádku, že vytlačené chodidlo do výšky tlačí na aprát ohybačů a tak podobně. Tedy naše Bá, pokud má přerostlá kopyta, chodí tak nějak jako robot a to hlavně pokud couve a nevidí si pod zadní nohy. Mnoho lidí by argumentovalo, že jí v tomto stavu kopyta nebolí a byla by to pravda, ale je to tak správné z hlediska dlouhodobého poškozování tkání a kopytní kosti? Je humánní vzít koni bolest, když existuje cesta, jak jej úplně uzdravit? Trvá to delší dobu, po tuto dobu musí hodně chodit a pokud možno bez jezdce, tedy je jezdecky nevyužitelná. Ale! Pokud budeme v úpravách pokračovat a bude chodit po pevném podkladě, kopyto bude odrůstat a postupně se rozšíří. Pokud se rozšíří, zmizí problém tlaků ze všech stran, které způsobují vytlačení chodidlové části vzhůru a chodidlo poklesne. Ustane bolest a tlak. Bára bude zdravá. Ať tahle fáze bude trvat jakkoliv dlouho, má ode mne slíbeno, že jí budu pomáhat, budu jí pohybovat a uspůsobím jí veškeré podmínky dle svých možností až do úplného uzdravení. Vše budu dál sledovat a popisovat zde.
No a teď psyché. Zde se vracím k horsemanshipu, který nebyl dlouho zmíněn. Bá si nechá vybrat kopyta, zvedne nohu na požádání a podrží ji. Spojila si ovšem to, že její kopyta ožila a nervový systém započal dílo uzdravování utlačených tkání, (do kopyt začala proudit krev, protože byla vystrouhána do fyziologicky správného tvaru) s tím, že strouhání jí působí pozdější problémy při chůzi. Takže jakmile vezmete do ruky kopytní nůž nebo rašpli, nechce držet. Ano, má pravdu, jako koně mají vždy, ale pokud člověk způsobil to, že se kopyta v ranném a pozdějším věku deformovala do stávajícího stavu, tedy se stala těsnými, jsem nařadě, abych, pokud je to možné, jí vrátila zdraví. Protože je kopyto jako dokonalá bota a přizpůsobuje se terénu a nárokům koňského života, neustále roste, mění se, je toto možné. Píši to zde i proto, že se taková situace může stát komukoliv, kdo se rozhodne pro cestu nápravy chorobného stavu.
Takže se Bára, pokud jedná sama za sebe, úpravě brání. Pokud je pro ní člověk tím, kým by jí její člověk být měl, vloží svou důvěru a život do jeho rukou a vydrží i tohle. Je to zvláštní, koňský svět. Nikomu z nás není příjemné, když lékaři opravují něco, co bolí a je nám člověkem vysvětleno, že je toto nezbytné. Pokud jí budu dobrým člověkem a s vědomím toho, že s ní musím jednat jako jiný kůň a to vůdčí kůň, tak učiním, spolehne se na můj úsudek, je to tak ve stádě zařízeno a vše proběhne jak má. A takhle se to musí brát. Její kopyta se o dost zlepšila. Martina ji vystrouhala a jakoby odhrnula koberec a pod ním byla spousta špíny. Protože je kůň dokonale uspůsoben přežít ve svých přirozených podmínkách, je jasné, že pokud mu je poskytnu, budou tyto samoozdravné věci dobře fungovat. Znovu musím poznamenat, neustálý pohyb, žádné zavírání do boxů, pevný terén, dobrá úprava, pěče a strava... to je to, co oni od nás potřebují. V neposlední řadě je pěkné, pokud s nimi pracujeme tak, že nám svěří svůj život a důvěru, pokud jsme čitelní a jednoznační.
Lada je koník se svou velmi pohnutou minulostí, kratší zadní nohou a spoustou dalších věcí. Sešlapává si nepravidelně stěnu u zadních nohou, i to jsme opravovali a budeme sledovat, jak se hýbe. Jinak není co dodat. Je to kůň mého srdce, jako ostatních pět :-)
Perkins přijel z Polska s ukrutně přestlými kopyty. Vzhledem k terénu, po kterém se na svém řetězu pohyboval a k dědičným předpokladům se kopyta do věku 2,5 let stala lehce těsná. Chodidla byla vytlačena nahoru a po stranách stěn měl anomálie ve smyslu boulí. Na vnitřní staně chodidel na přeních nohách, měl boule vytlačené rohoviny dolů směrem k zemi. Když jsme strouhali, musel se na to brát zřeltel, aby se neřízlo do ,,živého''. Během krátké doby se chodidlo normalizovalo, jedná se o mladé zvíře ve vývoji, a Perk přibral na váze, stal se veselým a skvělým koněm. Když jsou zdravá kopyta, je zdravý celý kůň (až na vyjímky potvrzující pravidlo) Takže moje hnědé zlatíčko je na velmi dobré cestě polskému, krutému a nedůstojnému zacházení utéci.
Degerli se se Standou snažil o to, aby jeho deformované klouby byly v ose. Snažil se moc, byl hodný a kromě svých obvyklých aristokratických poznámek o důstojnosti a respektu ke své hříběcí, achaltekinské osobě neříkal nic :-D
Byl pochválen a okukován, také mazlen a tak vůbec... je to prostě borec nakonec!
To je vše k dnešnímu dni, budu se těšit na reakce, pokud mi někdo máte co říci, prosím neváhejte na mail lucieostatnicka@email.cz nebo na telefon 777 978 222
12.12.2010 Běžný úhel pohledu a lidská logika
Měli jsme návštěvu, když jsme se byli podívat na koně, návštěva řekla: ,,Je dobře, že koně tady chodí pěkně po měkkém'' Tak takový je běžný názor hodně lidí. Ovšem opak je pravdou, kromě některých plemen, jako jsou například chladnokrevníci, potřebují koně zpevněný terén, aby si nejen obrušovali kopyta, ale i proto, aby docházelo k správnému kopytnímu mechanismu, což je vzhledem k odchylkám poměrů v kopytě (patky, rozpěrky, střel v chodidle) u jednotlivých plemen zřejmé. Čím menší střel, tím potřebuje koník pevnější podklad aby odezva byla dostatečná, čím větší střel je, (nemyslím tím jej nechat narostlý, ale tak jak to udělala příroda, podle podmínek v jakých jednotlivá plemena po dlouhou dobu vznikala) tím lépe probíhá kopytní mechanismus i na měkké půdě.
10.12.2010 Strouháme Degerliho, Vilmu, Irka
Dnes přijel Standa Blecha s Martinou Lehoučkovou zase strouhat, byl trochu smutný z Degova stavu, že se nožky lepší jen pomalu, je to tím, že ideální podmínky pro zlepšení je opravdu spousta pohybu (po rovném a tvrdém terénu) a to nám začátek zimy moc nepřál. Degerli se sice hýbe, ale podstatné jsou kilometry denně a ne po zmrazcích a ledu... Snad nám počasí dopřeje lepší podmínky pro jeho rehabilitaci. Ideální je energická chůze několikrát denně a dobrý podklad umožňující ji.
Vilma má skvělé výsledky na předních nohách, zadní se rovnají pomalu, žila s tímto postižením dlouhou dobu, na rehabilitaci potřebuje čas.
Irek má od léta trable s prasklou přední stěnou na předním kopytě. Úhel už je dobrý, pomalu to odrůstá, podstatná je častá korekce bočních stěn, kde vzniká při došlapu páka a síly se nerovnoměrně rozkládají. Přikládám obrázek správné korekce.
zde je velmi zjednodušeně zobrazeno, jak upravovat boční stěnu kopyta, pokud se správným způsobem zkrátí, umožňuje mechanismus kopyta bez destruktivních vlivů sil při zatížení nohy. Kopytní pouzdro se rozšíří do stran a poklesne v korunce vpředu dovnitř. Na stranách zatíženého kopyta stěny sahají na zem, ve stavu odlehčeném je ,,klemba'' znatelná při přiložení rašple nebo jiného revného předmětu na chodidlo...
25.11.2010 Jak pokračujeme...
Pořád dlužím fotografie, musím se polepšit, ale alespoň shrnu, jak se nám situace vyvíjí.
Vilma má nádherně přetvarovaná přední kopyta, spěnky jsou do tvaru obloukovitého pera, proti předchozímu strmému postoji. Zadní nožky trénuje stálým pohybem, je pořád venku, chodí s koňmi po pastvinách, pokud čas dovolí, jde se na vycházku. Nejlepším lékem je správně vystrouhat a hodně, hodně chodit po pevném a rovném terénu. Také nesmím opomenout masáže, sice ode mne, primitivní a amatérské, ale jak je známo, amatér je ten, kdo se věcí zabývá s láskou, nebo-li, zde je původ tohoto slova. To, že jí masíruji s láskou a používám konopný olej, je velmi znát. Nenamasírovaná Vilma chodí jinak, než namasírovaná. Ale i to je velmi logické. Pokud kůň odpočívá, měl by mít všude na těle měkkou svalovinu, pokud nahmatáte uzel nebo prostě svazek zatuhlých svalů, je někde problém. Kůň je na rozdíl od člověka nebo psa (a nejen vyjmenovaných zvířat :-) ) schopen spát ve stoje, bez potřeby jakéhokoliv výdeje energie, pokud je zdravý. Pokud není v přirozené pohodě, napne některé svaly, aby mohl stát, ty krátké to nevydrží dlouho, jsou komponovány na velkou, krátkou zátěž, pak zapojí ty dlouhé, a ty, pokud se po nějaké době neuvolní, zatuhnou, dostanou se do křeče. Tato svalová křeč se musí následně uvolnit a to tak, že se sval rozmasíruje.
K zajímavému zjistění jsem došla jak u Vilmy tak u Lady. Obě mají (krom jiného) zatuhlý sval po stranách ocasu, zhruba v jeho 6-10cm délky od kořene. Pokud jej namasíruji, změkne a koník lépe používá zadní nohy, více je ohýbá v hleznech, jeho chůze je pružná a lehká. Zbývá jen objevit, kde problém vzniká.
Vilma má problémů tohoto typu hodně, v několika místech na krku, na pleci, v paždí na předních i zadních nohách. Když přicházím do výběhu, dívá se, zda jdu za ní, spojila si masírování s úlevou a má ho ráda. Dříve to byla kobylka, která doteky sice snášela, ale teď to má opravdu ráda. Jsou chytří, vědí, co jim pomáhá. Sami vám napoví, jestli je hýčkáte správně :-)
Degerli je chlapík, maličko přibral, nasrstil, rád si hraje a je v současné době s Ladou, o které jsem si myslela, že by nebyla ráda od zbytku stáda, ale ona ho všude vodí, vychovává ho a když ostatní přijdou k pásce jejího výběhu, mává na ně hlavou, sem nechoďte, sem ne! Snažíme se pohybovat s ním, co to jen jde a musím říct, že šlachy na zadních nohách se rovnají a při chůzi se méně vytáčejí spěnky než dříve. Nožky neotíkají, mažeme je konopným olejem, masírujeme... bez ohlávky a vodítka je sám podá a nechá si zkontrolovat či upravit kopýtka. Nikdy dřív tu nebyla taková pohoda, jako je tu teď.
Bá pořád bojuje s tím se pohnout, když není důvod, těsná kopyta mají mnoho nešvarů a určitě jsou všechno, jen ne pohodlná. V prosinci druhého bude další strouhání, tak uvidíme, co nám řekne Standa Blecha, jak se mu situace jeví, snad že k lepšímu :-) Důležitý je, kromě pohybu na čerstvém vzduchu a zpevněném terénu, také optimismus a ten máme.
13.11.2010
Úhel pohledu
Chci se zastavit a podívat se na myšlenku Martina Blacka, která zní: ,,Je smutné když lidé přizpůsobují ježdění na koni úpravě kopyt.''
Nejdříve se pokusím vydedukovat, jak vznikla.
Je pravda, že testy kopytářů, kteří se někde podívají na kopyto ,,divokého koně'' jsou k pláči. Bez znalostí anatomie a dalších věcí potřebných k posouzení stavu a provedení úpravy, tedy vlastně vystrouhání přerostlé rohoviny, která za naormálních okolností v přírodě koním nijak výrazně nepřerůstala, protože tím, jak putovali za potravou a k napajedlům si ji ochodili, nemůže kopytářská práce dopadnout jinak, než špatně. Tedy pokud se rozhlédnu kolem a vidím, jak koně strouháni jsou, jak jsou lidé vykonávající tuto práci kvalifikovaní, chápu výrok M.Blacka.
Pokud se na to ovšem podívám ze strany koně, je smutné ho v dnešní době přizpůsobovat tomu, aby byl za každou cenu využitelný. Pokud totiž k nějakému poškození kopyt došlo, nezbývá, než ho správně ošetřit a pokud na něm lze jezdit, potom jezdit po povrchu, který je pro stav jeho nohou vhodný. Nemyslím si, že je humánní, neposkytnout čas potřebný pro uzdravení, ať už je jekkoliv dlouhý. Tuhle situaci vidím jako stupeň týrání nebo zneužívání. Lidé jsou na sebe velmi opatrní, kupují si různou obuv vhodnou na to a ono. Koně ovšem tuto možnost nemají, tam, kde se normálně pohybují se jejich bota přizpůsobuje a tento terén potom zvládají bez obtíží (pokud vynechám extrémy) Takže celá věc zní velmi logicky tak, že kůň pohybující se pouze po měkkém, travnatém výběhu, bude mít problém se zpevněnými cestami. Kůň pohybující se po kamenitém a tvrdém výběhu, bude za nějaký čas, kdy se mu kopyta přizpůsobí, zvládat stejný terén i s jezdcem bez obtíží. Ovšem i zde záleží na mnoha dalších věcech. Samozřejmě pokud se jeho kopyta upraví nevhodně, bude mít problém se pohybovat kdekoliv. Základní myšlenka je ukrytá v tom, že jednotlivá stáda měla svá teritoria a většinou podnikala stále ty samé migrace. Jejich kopyta byla plně přizpůsobena právě těmto podmínkám, včetně možnosti sestoupit do napajedla - řeky, či nikoliv. Pokud se zamyslím nad tím, jak to fungovalo milióny let, je mi jasné, kde je chyba. Pominu-li to, že nikdo, kdo má běžné zaměstnání a zbývající čas, neujde s koněm tyto vzdálenosti, mám přesný model ideální situace. Jaká je ovšem situace našich koní? Když nestojí v boxech a jsou venku, nachodí po zpevněných výbězích ve všech ročních obdobích tyto vzdálenosti denně? Určitě z 98% ne. Nezbývá tedy než popadnout nějaké ty nože a rašpli a rohovinu, která narostla přes zdravý limit, ořezat. Tady někde se ukrývá ta past, jak totiž upravit takové kopyto tak, aby to odpovídalo jeho přirozenému stavu? Jak docílit pohody koně v tomto směru, když většina lidí odmítá studia odborníků, kteří šli celý život za tím, aby tyto věci nám civilistům objasnili? Jak přimět lidi, aby zahodili svoje dogmata a přestali se k věcem, faktům a názorům stavět jako k nepříteli, ale aby uvažovali, studovali (byla snad doba, kdy to šlo snáz?) objevovali, byli nestranní, věcní a vymizel z těchto, pro koně důležitých oblastí ten stín nevraživosti, nenávisti, vzdoru, hlouposti a následného odporu? Přeci nemusím hned kývnout na cokoliv, nemusím věřit všem všechno, nemusím ale ani zahořknout a bědovat. Mohu objevit, ověřit si, nastudovat a udělat si názor, pokud mi tedy na mém koni záleží. Mohu mu poskytnout takové podmínky, které z něho udělají nejen bytost spokojenou, ale i plně využitelnou.
2.11.2010 Přivezli jsme Achaltekinského koně
Dnes jsme jeli směr Strakonice pro sedmiměsíční hříbě Achaltekinského koně. Diagnóza v pěti měsících zněla předávkování bílkovinou z mateřského mléka a pastvy. Několik veterinářů se shodlo na tom, že předávkování mateřským mlékem, není možné. Jedná se zřejmě o konkrétní názor konkrétního odborníka. Z pastvy to samozřejmě možné je.
Takže Degerli byl odstaven v pěti měsících s oteklýma nohama, dán do boxu, dostal dvoje antibiotika s nějakým odstupem, v boxe byl měsíc a pak měsíc v maličkém prostoru na betonu. Pevný povrch je hodně důležitý pro utváření správných úhlů a korektního postoje končetin.
Degerli, přeju Ti, aby ses u nás měl dobře, všechno se uzdravilo a vyrostl z Tebe pěkný, silný a zdravý kůň.
Degerli před problémem, ještě v plné kondici a síle
Erli u nás s vítací jednotkou.
29.09.2010 Jak dlouho máme k dispozici informace o tom, jak předejít a nebo léčit nemoci kopyt?
První detailní výzkum anatomie kopyta a jeho funkce, (ze kterého se zachoval písemný záznam) potažmo vlivů na celý organismus provedl Bracy Clark a podklady, včetně pečlivě namalovaných obrázků, se datují kolem roku 1800 n.l. Studiu věnoval většinu svého života, jeho knihy nebyly vydány a veřejností, včetně věci neznalých veterinářů, byl odsuzován. Už kolem roku 1800 byla známá míra poškození koně vlivem podkování, ustájení, nedostatku pohybu a dalších věcí. Lidé se z celoživotního díla tohoto autora příliš nepoučili a dál hájili své zájmy, zatím co koně používaní k práci, byli využitelní ani ne třetinu délky svého přirozeného života.
Průměrný věk koně tady v čechách je osm a půl roku. Většina tragických řešení má svůj důvod v onemocnění kopyt, se kterými přímo souvisí nemoci pohybového aparátu, vnitřních orgánů... Důvodem je nedostatek znalostí a vědomostí, které jsou ovšem k dispozici už více než dvě stě let.
Vědecké práce obsahující tuto látku, správně popsanou autorem, jsou dál odmítány. V několika dalších, kde autor látku jen použil, jsou závažné chyby nebo je celý fakt zkreslen.
Toto je povaha lidské společnosti, na které jsou závislí svým zdravím bytosti, které z obyčejných lidí udělaly jezdce, vítěze a krále.
18.09.2010 Staronové informace jako naděje pro koně
Tak jsem dostudovala všechny dostupné materiály a jsem docela překvapená. Jedná se o celistvý pohled na koňské kopyto, jeho funkci, vliv na organismus, jeho nemoci vlivem domestikace - chovu ve stájích, kování, krmení, pohyb a v neposlední řadě dopady na fyzické a psychické zdraví.
Máme doma pět koní, dva z nich žili v příšerných podmínkách, zanedbaní, venku - Velkopolský teplokrevník SP. Kluci z Polska měli oba velmi zanedbaná kopyta, délka stěny, když přijeli k nám mohla být někde kolem 15cm, nemohli na nich stát natož se normálně pohybovat. Příroda se sama postarala o to, že si starou rohovinu olámali, někdy to vypadalo hrozivě, ale výsledek byl lepší, než kdyby zasáhl lidský faktor. Vystřídalo se u nás několik lidí strouhající kopyta. Trvalo rok, než jsme je začali strouhat podle paní doktorky Strasser. Irek na tom byl od začátku lépe než Perkins, měl hodně široká kopyta, zůžení nebylo tak znatelné. Perkins měl na předních nohách kopyta hodně deformovaná, tvořiliy se mu jakoby kachní zobáky na špici, v chodidle byly boule rohoviny, která se během růstu stále v úzkém kopytě deformovala. Zadní kopyta byla zůžená a špalkovitá. Zimu jsme přežili, ale Perkins ne a ne přibrat. Dívali se na něho lidé zabývající se alternativní medicínou, veterinář... Všichni říkali stejné věci, možné poškození jater, následně ledvin, při kolice mělo srdce co dělat, aby to utáhlo. Nabízely se různé možnosti posílení a léčby orgánů a já se ptala po příčině. Kde je ten problém, proč se to děje, co ty věci způsobuje. Krmivo, jeho skladba a kvalita byla dobrá. Prostor který měli k dispozici, přístřešek, pohyb... všechno v pořádku.
Prostě se jeden den kopyta vystrouhala dle Strasser a začaly se dít věci. Perk ožil, začal dělat lumpárny, přibral, vyrostl a zmohutněl. Irek byl v podstatě stejný, jen se začal lépe a uvolněně pohybovat. Perk klusal a cválal s hlavou dole. To dřív nikdy k vidění nebylo. Stav a zanedbání kopyt těchto dvou koní i v tak nízkém věku (2,5roku) hrál velkou roli v celém jejich stavu.
Potom, co jsem si přečetla všechno, co paní doktorka publikuje a také nějaké materiály pro studenty a budoucí ošetřovatele kopyt a začala jsem studovat stav koní tady, jaké změny u kterého proběhnou, nestačila jsem se divit.
Kopyto je pro koně nejen ,,bota'' ale je to vlastně orgán zastávající různé úlohy v těle. Pokud jej okoveme, chybně vystrouháme nebo jinak zanedbáme, připravíme ho o jeho základní funkci, bez které nebude fungovat postupně ani žádná další. Jeho základní funkce je kopytní mechanismus, je to stavební kámen na který se vážou věci ostatní...
Je neuvěřitelné, že základní myšlenka paní doktorky Strasser, vychází z dvěstě let starých publikací. Již tenkrát byla známá fakta o škodlivosti okování koní, o koňské potřebě přirozených podmínek namísto uzavřených stájí, dek, bandáží a ostatních potřeb, bez kterých si kdejaký majitel koně myslí, že by nemohl existovat. Nemohl, dokud nepustíme koně ven, nedáme jim možnost reagovat na klimatické změny tak, jak je pro ně přirozené, nedáme jim prostor k pohybu s odpovídajícím terénem, nebudou moci existovat vedle nás, aniž by postupně nepřišli o zdraví.
Paní doktorka Strasser přes třicet let studovala a zkoumala vlivy které ovlivňují koňský organismus. Vyvinula techniku úpravy koňského kopyta do podoby jakou by mělo, pokud by se přirozeně opotřebovalo s ohledem na plemeno a prostředí ve kterém se vyvinulo. Svými poznatky a vědeckou praxí vrátila do života stovky koní, kteří měli kopyta zničená lidskou péčí a vrátila jim zdraví. To jsou pro mne fakta, která mě posunula o tolik kroků dopředu a ve své podstatě zpět. Zpět k úvahám o tom, zda je vždy šťastné se plést do věcí přírody...
15.09.2010 Moje reakce
Všichni a hlavně odborníci přes koňské nohy, veterináři a vůbec lidé, by si ty materiály měli přečíst alespoň tajně :-) Zvláště pak po nastoupení do dvouletého studia obdrží ,,student'' materiály, které považuji za průlomové, za dílo vycházející z více než třicetiletého výzkumu v této oblasti. Za každou kapitolou jsou fotografie z praxe, obrázky nohou koní, kteří se vrátili do života klusem :-) Vážně doporučuji všem. Konečně člověk ví, co se vlastně kde děje a proč...
13.9.2010 Lidské reakce
Fascinuje mne, co se stane, zmíním-li se někde mezi ,,koňáky'' o tom, že studuji materiály paní doktroky Strasser a strouháme její metodou. Většinou se na mě okolí vrhne, napadá mne, rozčiluje se a pokřikuje něco o týrání zvířat. Když trošku lidé vychladnou, zeptám se jich, zda četli knihy, které byly vydány. Nečetli. A kolik koní viděli vystrouhaných certifikovaným ošetřovatelem kopyt? Buď pokrčí rameny nebo řeknou že spoustu. Pak se většinou zeptám, kdo ty koně strouhal, protože tady v čechách je jediný člověk, který v současné době strouhá ,,cizí'' koně. Tímto certifikovaným ošetřovatelem kopyt je Martina Lehoučková. Kdysi tu strouhal i Standa Blecha, ale ten teď působí na klinice u paní doktorky. Je pravda, že tady dal několik koní, než odešel, dohromady. Pak má licenci pan Václav Vydra a ten strouhá jen koně své. Ostatní buď ještě nemají ukončenou praxi nebo nemají hotové zkoušky. Několik lidí právě prvním rokem studuje. Kde jsou tedy stovky zmrzačených koní? A jak může člověk označit za blud něco, co nečetl, o čem nic neví? Většina oponentů nemá Bohu žel ani základní znalosti anatomie kopyta. Ony totiž tyto informace není moc kde vzít, to jim budiž polehčující okolností, ale... Vždycky je možné si věci ověřit, dohledat, v dnešní době obzvlášť. Knihy od paní doktorky Strasser stojí okolo 200,- korun, to není mnoho, abych si je nemohla pořídit a přečíst si, co ostatní, jež je nečetli, tolik zavrhují. Naopak, vidím to jako projev inteligence, jít a ověřit si, že?
:-)
3.9.2010 Nerovi zuli zadní podkovy
Pohled na něho při prvních krůčcích byl žalostný, po hodince už to maličko rozchodil. Nerovi je třináct let a celý život je kován, nyní se postavil na bosá kopyta do kterých se vrátil cit a bylo to pro něho překvapení. Budeme dál informovat, jak se mu daří a jak si s tak poškozenými kopyty tělo poradí. Přerostlá rohovina pod podkovou šla olámat rukou. Nebyla vyživována, krev do kopyt s podkovami díky nulovému kopytnímu mechanismu téměř neproudí. Držíme palce.
3.9.2010 Vilma už cválá po pastvině a závodí s ostatními
Deformace zadních končetin se trošku lepší, spěnka je výš nad zemí a Vilma už si troufá na cval s ostatními, vzali za to a závodili :-) Když se nám začala takhle pěkně hýbat, znamená to, že se její stav zlepšil...
1.9.2010 Vilma nacválala z kroku
Dnes jsme se poprvé dívali, jak Vilma lehounce naskočila do cvalu rovnou z kroku. Foťák ležel doma, tak dokumentace chybí... :-)
31.8.2010 Práce s Bá
Poslední srpencový den jsme se s Kristýnkou daly do práce. Byl to takový startovací den, kdy jsme si vzaly pod náš mikroskop Bá. Báthory je od května březí :-) takže se jí do práce moc nechce. Ten den mrholilo a hodně foukalo, když bych byla v obvyklé náladě, nic bych asi nekutila, zůstala bych za pecí. Ale s Kristýnkou to je jiná!
Tak jsme se chopily všech těch cajků a jaly jsme se organizovat Báře den. Už je po druhém úspěšném strouhání, má kopyta v pořádku a tak na ní lze jezdit.
Musím říct, že byla skvělá. Zde je několik fotek.
Povolujeme podbřišník :-)
Vyrábím si otěž
Jezdíme :-)
Odsedláváme...