Pokračování příběhu zablokovaného koníka
Intervaly trimů byly stanoveny na tři týdny, aby mohlo odrůst deformované kopyto a hřebeček se mohl normálně vyvinout. Nyní je zdravý, velmi pohyblivý a temperamentní. Dál je doporučeno pokračovat v úpravách kopyt, které nezpůsobí návrat ke starému stavu, kdy nebylo z kopyt odebráno to, co vadilo při našlapování a proto došlo ke kompenzaci stavu změnou postoje koně.
Fotografie zde
první fotografie je z podzimu roku 2014
další fotografie jsou z letošního jara
Zablokovaný koník
Na svých cestách potkávám různé koně. Jedno mají společné, vždy hledají pohodlí. Ve všech oblastech. Stejně tak jako v práci a životě, tak i v pohybu, ve způsobu našlapování, ve stoje. Pokud kůň nemá pohodlné patky, přenese váhu a stojí ve změněném postoji, více na špici kopyt, pokud má méně pohodlnou jednu polovinu kopyta než druhou, změní způsob našlapování a zatíží tu více pohodlnou polovinu. Pokud tento stav trvá delší dobu než dva měsíce, nejen že dochází ke změnám v pohybovém aparátu a přesvalení těla, ale také se doformují pouzdra kopyt a OSIFIKUJÍ struktury, které jsou přetížené.
lopatka na pravé straně začíná deformovat, svalstvo atrofuje
U mladých jedinců může dojít k deformitám kloubů, kostí i kopytní kosti. Tlakem totiž kost ubývá, tahem přibývá a také deformuje. Když v kopytním pouzdře není dost místa, kost naroste podle možností. U jednostranně deformovaných kopyt je to ještě větší průšvih.
Pokud zvíře změní svůj postoj z fyziologického optima, nejen že dojde k zablokování svalových skupin, ale také energetických drah, přestane růst, nebo roste nestejnoměrně, může mít problémy různého druhu, které pak rádi přičítáme rodičům, okolnímu prostředí nebo náhodě. Ale jak víme, nic není náhoda.
Koník, kromě pohybu, může mít problém s vylučováním, se spuštěním varlat, vždy nastávají psychické změny.
Chci vám jeden takový případ představit, jen v krátkosti a budeme jej sledovat.
Painthorse, 1,5roku, dobrá výživa, pravidelné korektury, byli přivoláni odborníci...
obrázek 1) koník před ošetřením, ztuhlý, kratší krok, smutný výraz, pokřivená kopyta
koník po ošetření, postoj se vyrovnal, zvíře se uvolnilo tak, že během korektury a po ní 5x močilo. Bylo možné nahmatat jedno varle. Získalo jiskru a pokud nebude mít po korekturách průvodní samoozdravné jevy (zápal, kopytní absces) velmi ožije. Koník se s rozbíhavým postojem ,,narodil,, kováři byli toho názoru, že když se to do tří měsíců věku neopraví samo, tak to bude na pořád. Z toho mi vychází další fakt, že koně s deformitou si musí buď poradit sami nebo se s tím nedá podle podkovářů nic dělat. I to je velmi smutné, není to tak, každá deformace se dá odstranit a to hlavně v hříběcím období, pokud má dostatek pohybu, dostatečnou výživu, správný trim a řízený pohyb po tvrdém terénu. Pokud jedna z věcí chybí, náprava stavu se komplikuje. Je na ošetřovateli, aby doporučil vždy správný přístup a na majiteli, zda jej zajistí.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
při setkání s ním, jsem měla dojem, že se jedná o hříbě staré tak 6měsíců. Byl velmi hodný, submisivní, klidný. Jeho oči byly smutné, na čemž jsme se shodli i s lidmi okolo. Koník trpělivě stál u korektur. Ale. Jindy, když se mu upravovala kopýtka, nebyl klidný, kladl odpor. Pokud totiž měl kopýtka ve stavu, ve kterém byla a při úpravě nebylo odstraněno to, co mu v nich vadí, je jasné, že stát dlouho na jedné přední nebo zadní nožce, je pro něho nemožné. Na toto se většinou nikdo nezaměří. Z toho plyne také fakt, že ten člověk, který dělal korekturu minule, naprosto nepozná na koni projev bolesti. Nutí ho stát déle, protože si myslí, že za odporem koně se ukrývá nesouhlas, avšak zvíře jen nevydrží stát na noze, kde právě provedl korekturu, co teprve na takových nohách vydržet několik týdnů do korektury další? Uf! I z posotoje koně na fotografii můžeme vyčíst naprostý nesoulad, přední nohy jsou pokleklé, záď podsazená, vrtí se, no a je nedorostlý. Takový postoj u mladého koně může způsobit nejen obsáhlé zdravotní problémy, ale i problémy psychické. Z mé praxe vychází, že kůň s nepohodlím nebo bolestí vykazuje následující odchylky chování:
Flegmatismus a submisivita, zvíře je pomalé, bez velkého zájmu o své okolí, ve stádě nevyhledává konflikty. Tento stav může mít mnoho variant s výkyvy nálady koně.
Nervozita, agrese, v různých stupních, od nepokoje, popocházení až po odmítnutí spolupráce s jezdcem, ošetřovatelem. Pokud s koněm pracuje člověk na správných principech a přes to je přítomno nějaké neobvyklé chování, může se jednat o přetížený nervový systém od bolesti nebo nepohodlí. Pokud se jedná o nepohodlí dlouhodobé a vyššího stupně, je docela možné, že se koník nedokáže dost dobře vyrovnat s vyšší zátěží, odtud pak známe nový, veterinární pojem ZÁTĚŽOVÁ MYOPATIE.
Chci zde uvěst dva příklady výkyvu chování. Jedná se o dvě klisny, jedna Painthorse s poklesem kosti kopytní na všech končetinách a druhá Appa s podotrochlozou a deformovanými kopyty.
Klisna Painthorse 2roky, poklesy kostí kopytních a bloky zad. Měla určitý stupeň tolerance vůči člověku, pokud po ní chtěl více, narazil na značný odpor, klisna se snažila za jakoukoliv cenu utéci. Ošetření kopyt takového zvířete bylo mnohdy obtížné, byla vzteklá, dupala do země, na kruhu, pokud odmítala stát u korektur zvolila takové tempo, že skoro padala na zem. Toto chování se opakovalo až do doby, kdy její nejzávažnější problémy ustoupily, nyní je komunikativní a chybí jí dřívější ,,jedovatost,,
Klisna Appa cca 10let, kontrahovaná kopyta, podotrochloza, bloky zad.
Poslední ošetření, které klisna absolvovala s podkovářem, se prováděla se sedací. Korektura, která proběhla nyní umožnila stát na jedné přední noze neomezenou dobu, tedy přední nohy se upravit daly. Zadní nohy byly ale pravá potíž. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by zvíře reagovalo takto, většinou po prvním trimu a už během něj, se kůň uklidní a spolupracuje. Bolest zad a zadních nohou byla velká. Nakonec za pomocí Mariana Furdeka, byla klisna korektně vystrouhána a během prvních dní po trimu začala běhat a chodit uvolněně. Uvidíme dál, během ošetření kopala a naznačila i kousnutí, ale sedovat ji by mohl být problém, její metabolismus je natolik zatížen roky ztuhlosti, bolesti a napětí, že jsme jej nechtěli více zatěžovat.
Více o reakcích obou koní v práci s člověkem a s jezdcem příště.
Další bod, který chci uvést jsou nejen fyzické bloky těla, ale i zastavení energetických drah. Právě proto jsou koně po prvním ošetření tolik euforičtí, pokud jim první trim pomůže tyto potíže vyrovnat. Někdy je třeba ošetření několik.
pro představu zde přikládám jejich vyobrazení.
Jak reagujeme na změny? Držíme se křečovitě svých starých zvyků? Jaké jsme bytosti? Jakým pánem tvorstva jsme, slepým nebo vidoucím?
Přišel čas, kdy se lidé ptají, kdy se dívají a začíná je zajímat, proč jejich zvíře má ten či onen problém, hledají pomalu příčinu nesnází, ne vždy na správném místě, ale hledají. A pokud se dostanou ke správným informacím, tak nalézají. Informací je hodně, dá práci se jimi prodrat k cíli, ale koním umožní, být s lidmi tak, že se nemusí snažit jen přizpůsobit, aby nějak přežili, jejich život v zajetí začíná mít jistou kvalitu, péče o ně začíná nabývat rozměr, který je tomuto druhu více vlastní a je efektivní.
Dlouhá staletí jsme je používali a byly to naše dopravní prostředky, pracovali, byli nedílnou součástí lidského pohybu vpřed. I když byli nahrazeni stroji a automobily, v lidech zůstalo to okouzlení, které jim přináší koňská společnost. Od minulých dob jsme se posunuli dál pomocí nových technologií a koně jsou s námi ve volném čase… Sportujeme, trénujeme, krmíme, staráme se a všechno, co s nimi souvisí, se pomalu mění. Trochu nesměle přistupujeme k myšlence, že potřebují mít jiné podmínky, že je pro ně velmi přínosné, pokud žijí venku, se svým stádem. Pomalu si uvědomujeme, že jsme je vytrhli z přírody, že není možné, aby se do ní volně vrátili a že jim musíme poskytnout adekvátní náhradu, není to přepych ale prostá potřeba. Jak v jejich sociálním životě, tak i v tom fyzickém. Přišli jsme na to, že pokud je koník zdravý, mnoho toho nepotřebuje. Nepotřebuje deku, speciální stravu, protože na základě nejnovějších studií se poukázalo na skutečnost, že jediné, co opravdu potřebují jíst je to, co jedli vždy, než jsme je domestikovali. Víme nebo máme možnost se podívat na to, jak funguje jejich trávící trakt a přichází mnoho nových uvědomění, jak funguje korektně i jejich pohybové ústrojí, jakou funkci mají ve skutečnosti kopyta, jaké možnosti kromě starostí nám mohou poskytnout, jak byly přírodou zkonstruovány svalové skupiny, jak bylo vše uzpůsobeno pohybu a uvědomujeme si, že právě přírodu nemáme v čem předběhnout a opravit, můžeme se jen pokusit, díky našim schopnostem, aby byla trochu ideálnější. Pokud jim dopřejeme kousek místa pod sluncem jako jejich životní prostor a optimalizujeme ostatní přirozené podmínky, zjišťujeme, že to či ono, co fungovalo v dobách dřívějších, nyní funkce pozbývá. Objevujeme nové metody jak docílit plnohodnotného použití takového tvora v nových podmínkách chovu. Opouštíme stará, překonaná dogmata, nahlížíme z jiného úhlu.
S tímto vývojem přichází nutně i potřeba, aby si lidé, kteří poskytují služby a používají tak svou odbornost uvědomili situaci a vše potřebné dostudovali. Otevřeně, se stejným nadšením, jako když začínali, jako když snili sen o svém oboru, když se rozhodli vydat na obtížnou, ale smysluplnou cestu za tím, dělat to, co je baví a dělat to dobře. Ti, kdo koně chovají, si zavolají takového člověka a spolehnou se na něho, poskytuje jim svou odbornost a někdy i za nemalé peníze. Je tedy nutné, přizpůsobit se době, osvojit si nové postupy, aplikovat. Ozdravit chov, starat se o tato krásná zvířata již od jejich narození. Směřovat jejich vývoj k optimálnímu stavu. Díky komunikačním a informačním technologiím, nebyla snad nikdy lepší možnost se vzdělat, doškolit, zlepšit svoje schopnosti, než je nyní.
Majitelé ale musí trochu udeřit, poptávka by měla směřovat k tomu, aby v rámci toho, co víme a můžeme poskytnout, byly také adekvátní výsledky. Je totiž možné, díky schopnosti nás lidí, obstarat takové podmínky a ošetření, které zajistí téměř úplné ozdravení chovu, můžeme produkovat perfektní zvířata, bez získaných vývojových vad. Taková je dnešní realita.
Získaná vývojová vada je důsledkem chyby, ke které došlo právě během vývoje. Ne vždy je to vada, kterou způsobil úraz či nehoda. Ve velké většině se jedná o ošetření zvířete naprosto nevhodným způsobem nebo o jakýsi zvyk, si hříběcích starostí nevšímat, všechna hříbata mají přeci podobné problémy, srovná se to věkem, mají to po rodičích, po prarodičích… vytrhli jsme je z přírody a v souvislosti s nároky jednotlivých let, kdy jsme neměli dnešní poznání a sociokulturní vývoj byl na jiném stupni, jsme si zažili způsoby a jistou metodiku postupů. Protože jsme už po generace vystaveni neustálým změnám a technologickým vymoženostem, spousta lidí nemá problém si osvojit jiný způsob a přístupy, jsou z toho nadšení a snadno překonávají návyky a dogmata, která měli doposud. Nakonec proč ne. Je to přeci vývoj, prudký pohyb vpřed. Díky technologiím, které máme k dispozici jsme mohli poznat, jakou funkci má kopyto, jak by vypadalo v optimálních přírodních podmínkách, co se stane, když jej okoveme, naprosto fascinující je například obyčejný termosnímek, který ukáže na přerostlém nebo okovaném kopytě nedostatečné prokrvení, následně vede k úvaze, jak podobné věci dělat lépe. A právě díky těmto technologiím jsme získali spoustu poznání a faktů, které lze reálně podložit, lze použít postupy, které pokud se aplikují, zaručí perfektní výsledek, zvláště pak u zvířat mladých…
Klíčem k úspěchu je jít s dobou a využít plně jejích možností, ne proti ní. Klíčem je, zůstat stejně nadšení a zvědaví, jako jsme byli na samém počátku, kdy jsme se rozhodli něco naučit, něco zažít, protože to je neustálý běh, neustálý sled zkušeností, neustálé vyhodnocování a také věčná, lidská otázka, proč je všechno zrovna takhle, právě tahle otázka je totiž podstatou, která nás víceméně odlišuje od jiných živočišných druhů. Ne se přizpůsobit pro přežití, ale jít po téhle zemi jako pečující, život milující člověk.
Je to krásná doba, věřím, že přinese do lidských srdcí více empatie a humánního smýšlení, že je prahem, který jako lidé překročíme a staneme se lepšími, uvolněnějšími bytostmi a spolu tím, jak se uvolníme, se uvolní i záda a plece našich koňských přátel. Nejen věřím, ale vidím, že se ty věci dějí.
I u hříbat a mladých koní platí potřeba neomezeného přístupu k senu, kvalitní minerální liz...
Koně nemají žlučník a proto je třeba, aby měli stále přístup k objemnému krmivu. Pokud je trakt prázdný, koledujeme si o žaludeční vředy a jiné potíže... Navíc hříbata a mladí koně jsou ve vývoji a o to důležitější je správná výživa. Při vhodných korekturách se nemusíme obávat ani výkyvů při přechodech seno/tráva, samozřejmě je dobré koně pouštět z jara na část pastviny už když začíná růst aby byl trakt schopen vytvořit správnou mikrokulturu, pokud však dojde k nárazovému přechodu a jsou dobře provedeny korektury, nemá tento výkyv ve stravě fatální důsledky. Většina schvácení je z neprosto chybného tvaru kopyt, kde je přední, lamelové zavěšení přetíženo, pak při jakémkoliv výkyvu dojde nejen velmi snadno k laminitis, ale jedná se i o poškození vážnější, může dojít k rotaci pouzdra. Pokud však jsou kopýtka správně ošetřována, pouzdro nejen nezrotuje, ale koník má zdravá kopýtka a více chodí. To, že jsou koně líná zvířata je zažitá nepravda a vnikla z pozorování koní s kopyty bez komfortu nebo v nevhodných podmínkách terénu, na kterém se jim pohybovat nechce. Koně se pohybují hodně a rádi... tedy alespoň ti moji a ti, co znám a jsou v pořádku...
Právě jsem přijala do péče několik hříbat a mladých koní, kteří byli zanedbáni, korektury tak mladých zvířat jsou nezbytné pro korektní a rovnoměrný vývoj. Zanedbání korektur v nízkem věku nebo jejich nesprávný způsob, neposkytne koním základ pro bezvadný, budoucí život.
Pokud jsou zvířata vytržena z přírody, je tato péče jejich potřebou, nikoliv nadstandardem. Průměrný věk koní v ČR je 9,5 roku namísto přirozené délky života equidů okolo 40 let. Není to důkaz toho, že stávající podmínky umělého držení zvířat jsou nevyhovující? Co myslíte?
A také něco od autorky stránek, její případ šestiměsíčního hříbátka...
Durun Kou Ahal se narodila plnokrevné klisně a achaltekinskému hřebci, který je nyní valachem, pobývá tak s oběma rodiči ve stádě a těší se skvělému zdraví. Stejně jako její otec Degerli, velmi rychle roste. Pokud by se narodila v jiných podmínkách, než které má zde, trpěla by získanými vývojovými, stejně jako Degerli.
Deg prodělal zborcení kostry v nízkém hříběcím věku. Ještě nyní stále bojujeme o korektní pohybový aparát, strouháme velmi často a pečlivě...
Durun byla s celým stádem tři týdny na letní pastvině a po té převedena na pastvinu zimní. Během stěhování jsem zjistila následující anomálii. Kost pod karpálním kloubem nesměřuje do spěnkového kloubu v ose. To můžete vidět na následující fotografii:
Odchylka je způsobená několika týdením růstem kopýtka bez korekce, kdy klisnička pobývala převážně na pevné travnaté pastvině. Její kopýtka nebyla pravidelná, okamžitě byl proveden trim a situace nyní vypadá takto:
Protože otec klisny trpěl rychlým růstem a nese si z období hříběcího vývoje hodně starostí, je Durun stále pod dohledem. Má k dispozici kvalitní anglický, minerální liz pro mladé koně a hříbata, který líže od druhého dne po narození. Její kopýtka byla upravována od dvanáctého dne po narození, protože trpěla poklekem, doba byla pro přirozenou nápravu stavu nepříhodná. Bylo to v čase oblevy, všude bylo měkko a tak hlavně přední kopýtka byla pravidelně upravována. Lehcí, jezdečtí koně mají k podobným neduhům přirozené sklony. Potřebují pevný terén, aby poklek zmizel.
Z hlediska problému zadní končetiny jde o to, aby se přírůstek rovnal opotřebení a kopýtko bylo opotřebováváno pravidelně, aby nebylo ,,křivé,, Pokud by se hříbě pohybovalo hojně po abrazivním terénu, kde může k žádoucímu obrusu rohoviny dojít, problém by nemělo. Pokud bych včas nezasáhla, vyosená holeň zadní končetiny by narůstala chybně a tvar kloubů by se stavu přizpůsobil, měla by vadu.
Tímto článkem chci apelovat na všechny chovatele, aby věnovali pozornost hříbatům a mladým koním a ušetřili se vhodnou prevencí budoucích starostí se získanými, vývojovými vadami nebo dokonce strátami v chovech.
31.8.2013 Protože cítím naléhavost předejít problémům, učinit opatření, která navrátí nebo udrží koně zdravé, zakládám novou kapitolu, ve které se chci věnovat znakům prvních problémů hříbat a mladých koní, chci apelovat na chovatele a majitele, aby nezanedbali prevenci a ošetření v době, kdy je vývoj tolik překotný, kdy se formuje kostra, tak mohou vychovat zdravá, ochotná a krásná zvířata bez deformací a vad, kterým odborná veřejnost přezdívá ,,vady získané, vývojové nebo dokonce dědičné,,
Hříbě
Během mého skromného působení ve vlastním chovu, kromě hříbátek jiných majitelů, která jsem měla v péči nebo byla sledována, jsem došla k následujícím poznatkům.
Můj hřebeček po angloarabské klisně a otci QH. Již ve stáří tří týdnů se mi jeho kopýtka jevila jako přerostlá, s počínající deformací. V tomto období před první úpravou bylo zjevné tzv. přestavění, tolik časté u hříbat, mladých koní a také koní dospělých. Ihned po první úpravě tento problém zmizel. Pátrala jsem tedy v dostupné literatuře a vědeckých článcích a skládala mozaiku teoriteckého vysvětlení ,,úkazu,, který jsem pochopila a o dva roky později aplikovala na mé klisničce po achaltekinském hřebci. Mimo moje vlastní mladé koně jsem měla v péči i hříbata cizí.
Projevy
Záď byla hodně výrazně výše než přední část trupu, postavení končetin vykazovalo jemné odchylky, přední a zadní končetiny byly často nepatrně podsunuty pod trup. Pokud bych tehdy používala metody sběru dat, které využívám dnes, byly by přední končetiny před prvním zásahem v kolmici k zemi umístěny pod kohoutkem, po trimu pak posunuty a kolmice z kohoutkové části by se nacházela více vzadu. Po dobu růstu koně až do dnešních dnů, byla kopyta upravována do úhlů, které byly ještě před desetiletími aplikovány kováři v evropě. Toto velmi dobré mínění se však z úprav vytratilo. U hříběte a obecně všech koní se vždy snažím dosáhnout nulového palmárního úhlu.
Od první úpravy kopýtek přes jeho překotný vývoj již nikdy nebyly pozorovány podobné anomálie, jaké jsou běžně vidět u stejně starých hříbat.
Základní odchylky již vyžadující zásah
1) Pohled na hříběcí kopýtko odhalí, že vlivem růstu se zdá být těsné, jedná se o rychlý vývoj jedince, kdy část, kterou našlapuje, je dá se říci užší než oblast korunková-kopýtko u korunky, které právě odrůstá je širší než jeho spodní, nášlapný okraj.
2) Chodidlo hříběcího kopýtka má vyvinuté rozpěrky, které dosahují při došlapu na zem-jsou zarovnány s nášlapným okrajem kopyta
3) Kopýtko není stejnoměrné, rohovina je vytočená do boků-stěny kopyta se deformují a narůstají tzv. sukně nebo vpředu se tvoří ,,kachní zobák,, postoj končetin není perfektní a stejnoměrný, hlezna nebo karpální klouby směřují k sobě
4) kopýtka se jeví jako špalkovitá, postoj spěnek je strmý nebo se naopak láme přes patkovou oblast
5) hříbě je několik dnů staré a stále je viditelný poklek předních končetin
6) končetiny jsou často podsunuty pod trup ,,stojí jako kamzík,,
Tyto deformace a začínající vady mají následující příčiny
1) hříbě od narození pobývá v boxe na podestýlce nebo na měkké pastvině, kde nemá dostatečný kontakt s pevným, rovným podkladem
- poklek
- strmá spěnka se špalkovitými kopýtky
- podkročený postoj
2) hříbě se pohybuje po měkkých površích, má málo pohybu po abrazivním terénu
- poklek
- přerostlé stěny
- vysoké rozpěrky dosahující výšky nosných stěn
Takže, nevhodný terén, pobyt v boxe, málo pohybu
Důledkem toho, že váš koník vykazuje některé z popsaných odchylek od optimálního stavu mohou být velké nepříjemnosti během následujících měsíců nebo i týdnů a získané vývojové vady, které jen těžko někdo odstraní - zásahy budou složité, finančně náročné, ovlivní negativně vývoj kostry. Může dojít k artrotickým změnám již v nizkém věku, kopýtka se mohou kontrahovat nebo je může postihnout laminitis. Zvíře bude růst ve skocích a bude přestavěné.
Téměř žádná hříbata v našich podmínkách nemají dostatek pohybu na odpovídajícím terénu, aby nevyžadovala korektury. Různá plemena jsou k některým vadám náchylnější, jiná lépe snášejí měkké podklady, naprosto nevhodný je odchov hříbat a maldých koní ve stájích. Naprosto nevhodný je chov všech koní ve stájích.
Úprava
Kopýtka hříbátek vyžadují podobné úpravy jako kopyta dospělých koní a poníků. Úhel kopýtek v prvních týdnech života, je o maličko strmější než bude v následujících měsících-pokud proběhne odborná korektura. Vprvních týdnech jen upravuji patky a chodidlo. Materiálu je málo, stěny rohového pouzdra jsou tenké, ostrým kopytním nožem se zkrátí patková oblast, pravidelně směrem dopředu ke špici, je vhodné udělat na bočních stěnách obloučky, ty se nalézají i na kopýtku novorozeného hříběte a jsou nepostradatelné pro tvar a funkci kopytního pouzdra. Jakmile je toto hotovo, upraví se chodidlo, seřízne se střel, odstraní se patky, ODSRANÍ SE TO, CO VADÍ. S přibývajícím věkem se úpravy stávají náročnějšími. Je třeba i zarašplovat špici a korektury je nutné provádět ve stoje. První úpravy lze provést v leže, ale musíme dbát na stejnou výšku stěn kopyt a jejich pravidelnost, pokud se zadaří, následná kontrola ve stoje se obejde bez dalších zásahů. Mezi čtvrtým a pátým měsícem věku, jsou již nutné korekce ve stoje, jinak může dojít k přehlédnutí nerovností a nemusí být dodrženy základní nároky kopytního pouzdra.
Pokud budeme hříbě upravovat vždy, když to budou jeho kopýtka vyžadovat, v období růstu nebude zjevné žádné přestavění, žádná vada postoje a celkový dojem z hříběte je prostě jiný. Tělo je kompaktní, pohyb jistý, vyrovnaný a pravidelný, růst probíhá rovnoměrně. Plece jsou široké, záď není významně vyšší než předek koně, krk je pružný a dlouhý, při pohledu na takové zvíře si řeknete, že je to dokonalá zmenšenina dospělého koně s dlouhýma nohama.
Na fotografii je klisnička po achal-teke, čtyři dny stará. Úpravy probíhaly již od desátého dne věku a to z důvodu výrazného pokleku, který se u lehčích jezdeckých koní vyskytuje častěji než u těžších typů, postačilo by koníka hodně pohybovat na tvrdém podkladu cest, silniček a jinde, ale vzhledem k období, kdy byl sníh a později obleva, muselo být kopýtko upraveno uměle. K požadovanému obrusu chůzí nedošlo. Poklek začal ustupovat po úpravě, která se opakovala každých deset dní, protože terén, který mají koně ve stádě k dispozici není z nejtvrdších. Ideální je brát s sebou klisnu s hříbětem na vycházky a vyjížďky po cestách a silnicích, aby se nemuselo do kopýtek tak časně a často zasahovat, pokud to roční období a místní podmínky dovolí...
Dole na obrázku vidíte kopýtka třináct dní staré klisničky a šipkami jsou označena místa, která korekturu vyžadují. Pokud necháme patky růst, poklek neustoupí tak rychle a může dojít i k překloubení ve vyšším věku. Kopýtko je měkké a jeho proporce drobné, pokud necháme v chodidle rozpěrky, budou tlačit a hříbě se bude stavět do pozice se zakročenýma nohama, zadní nohy rovněž podkročí pod trup, kloubní spojení jsou protažena, pak při korektním postoji bude zadek výrazně výše než přední část těla a to je nekorektní. Kloubní spojení jsou ve vývoji, stejně tak uspořádání kostí, jedná se o období vyžadující optimální podmínky nebo úpravu kopyt, aby vývoj proběhl správně.
