Co je podotrochloza?
Ne vždy se jedná o stav, kdy je kopyto z důvodů podkování nebo nevhodných korektur kontrahováno - postiženo zůžením. K zůžení kopyt dochází podkováním vždy, ale také pohybem koní na měkkých pastvinách, bez možnosti pohybu na pevném terénu. Trpí tím ta část koňské populace, která je geneticky předurčena k pohybu na ,,tvrdu,, takoví koně mají drobnější kopyta, velmi pevnou rohovinu a vždy mají sklon k tvorbě ,,špalkových,, kopyt. Zůžit vlivem podkování se může i kopyto, které nemá tyto rysy. Většinou však nedojde k tomu, že by mělo patky, které tlačí směrem nahoru a rozpěrky, které směřují přímo do pouzdra. Kopyto široké prochází jinými stupni deformace, než dojde k podotrochlóze. Nejprve se podtočí patky pod chodidlo a po té ponechané rozpěrky míří šikmo do kopytního pouzdra. Takové kopyto může rovněž trpět obtížemi, které působí rozpěrky a vysoké patky, pokud se jedná o bolesti podotrochloárního aparátu, jedná se také o podotrochlózu. Takové kopyto vyžaduje úplně jinou korekturu, než kopyto špalkové.
Koně, postižené tímto způsobem lze léčit a dovést k plnohodnotnému, bezbolestnému životu. Je důležité oslovit takového kopytáře, který má dobré výsledky. Pokud upravuje takového koně člověk bez odborné způsobilosti, může dojít k závažnému poškození zvířete.
Případ podotrochlózy u klisny ČT
VSTUP
- majitel říká, že má asi bolesti hřbetu
-strmá lopatka
-nestojí při korekturách předních nohou
-někdy neochotná
vstupní fotogafie
při ohledání zvířete zjištěno:
-špalková kopyta
-strmé postavení spěnek
-stmá lopatka, naměřeno 23stupňů
-hluboké střelkové rýhy
-bolest zad
-ztuhlé svaly plece
-nekorektní postoj
-přední končetinu podá jen na omezenou dobu
-při dotyku na těle uhýbá
PO OŠETŘENÍ
-bez bolesti zad
-povolená plec
--chodidla v kopytech sestoupila a musela se znovu provést jemná korektura
-změna v úhlu spěnek
-lopatka 44 stupňů
-korektní postoj
-na dotyk reaguje pozitivně
-během korektur bylo nejprve odstraněno to, co vadí a působí nepohodlí nebo bolest, pak stála dobře
-klisna je uvolněná a spokojená
fotografie po druhém ošetření
Seriál dvou koníků, jak se lepšili během ošetřování
(časový úsek 2 měsíce)
Klisna QH, podotrochloza a deformace všech kopyt, bolavá záda, strmá lopatka, krátký krok, nespolupracující s jezdkyní
během ošetřování
další fotografie se změnami
Pokud se zvolí správné časové intervaly úprav, aby nedocházelo k opakování stavu vlivem dorůstání částí kopyt, které by jej navodily, progres je velký. Velmi významné je však řízené pohybování koně a podpora stavu vhodnými homeopatiky. Korektury se jedna od druhé liší, je důležité směřovat vývoj správným směrem...
Můžete se podívat i na změnu ve výrazu koně, kdy mu starosti s bolestí ubývají
Klisna ČT podotrochloza obou předních, párových končetin, kulhání čtvrtého stupně na PP
První fotografie před zahájením léčby
pravou končetinu nemohla téměř používat
po první úpravě
v období ošetřování přišlo kulhání od kopytního abscesu, podívejme se na výkyv úhlu lopatky z té doby a výraz koně...
po odeznění kulhání, již v období, kdy byla ježděna, postoj korektní, pěkný, klidný výraz
klisna je bez podotrochlozy, využívaná pod sedlem, dalším úkolem je směřovat kopyta k rozšíření vhodným trimem, který to umožní a hodně pohybu po pevných terénech...
Není řešením vypnout bolest, řešením je odstranit příčinu podotrochlózy, víme jak, jde to... :-)
Tvar postiženého kopyta k posouzení zde
nejvíce postižená končetina před ošetřením...
kopýtko po dvou měsících pravidelného ošetřování, progres byl tak velký také vlivem podmíek a dodržení domluvené rehabilitace... pokud se domluvené podpůrné podmínky nedodrží, posun se, v závislosti na terénu po kterém se zvíře většinou pohybuje, zpomalí nebo zastaví...
Když se řekne podotrochlóza, kulhání čtvrtého stupně... existuje jiné řešení než podkování, odstranění příčiny je nezbytným krokem pro uzdravení koně
Majitelkou jsem byla kontaktována v srpnu tohoto roku. První ošetření proběhlo 26.8.
V té době byla klisna postižena kontrakcí kopyta PP /tak silnou, že končetinu nepoužívala. Po prvním ošetření se ochotně prošla po asfaltové silničce a třetí den po prvním trimu vesele vyhazovala ve výběhu.
Na počátku léčby měla velké bolesti zad a všech čtyřech končetin, protože přes bolesti předku musela používat zadní nohy, aby nesly část váhy předku, proto nastaly blokace beder a celých zad.
Zvolili jsme úpravu té nejvíce bolestivé končetiny, kterou nemohla použít, vsadili jsme na úspěch úpravy a předpoklad byl, že se jí natolik uleví, že budeme moci pokračovat s korekcí na všech čtyřech končetinách. V době mého příjezdu odmítala LP zvednout a pokud ji podala tak jen na časový úsekdvou vteřin, protože PP končetina byla natolik postižena, že nebylo možné na ní stát. PP jsem vystrouhala a klisna ji mohla ihned použít, korektury se mohly udělat celé, ošetření trvalo 3,5hod.
Předpoklad nám vyšel a klisna byla korektně vystrouhána. Byl stanoven interval trimů a denní péče. Interval 10dní a denně procházka po silnici, alespoň 40min a namočení kopýtek v potoce.
Prores, kterého jsme dosáhli můžete sledovat na fotografiích. Nyní shledávám klisnu jako zdravou. Po nějakou dobu bude probíhat náprava zůžených kopyt, ale problém podotrochlózy je vyřešen. Chodidla sestoupila a rozpěrky netlačí na hluboký ohybač.
Stejný problém se mi podařilo vyřešit i u koní, kteří byli několik let podkováni, jednalo se o silně kontrahovaná kopyta, postižení bylo velmi vážné. Po úpravách, které byly rovněž v intervalu deseti dní, došlo k sestoupení chodidlové rohoviny, koně byli bez obtíží během čtyř týdnů. Nyní si užívají pohybu a po celou dobu léčby se mohli dobře pohybovat, běhají a mají radost ze života. Jsou jezdecky využíváni.
Podotrochlóza je řešitelná, lze ji úspěšně vyléčit pomocí vhodných trimů a homeopatie nám zpříjemní dobu léčby, z koně je zase bytost plná energie, soustředěná a pohodová, protože je bez potíží.
30.10. Koník je po dvou měsících bez známek podotrochlózy...
Podotrochlóza
Podotrochlóza je pojmenování problému, které vyšlo z faktu, že se jedná o bolesti podotrochloární oblasti.
Může mít několik příčin.
Vzniká nevhodným trimem kopyt, jejich zanedbáním nebo podkováním. Pokud bude mít bosé kopyto správný tvar, úhel a délku, bude po jeho zatížení docházet ke kopytnímu mechanismu, rozšíří se po došlapu na pevný povrch až o 4mm. Pokud kopyto správný tvar nemá nebo je podkované či přerostlé, ke kopytnímu mechanismu nedochází. Za zmíňku ale stojí fakt, že sice dole je kopyto nehybné a nerozšiřuje se, ale to neplatí o korunkové oblasti. V korunce se nejen vlivem neexistujícího mechanismu dole, městná krev, ale pouzdro, protože se jedná o komolý kužel, vzadu rozdělený, přeci jen pracuje a to tak, že veškerý mechanismus probíhá právě v korunkovém okraji. Tento mechanismus, probíhající v jiné části kopyta/končetiny, lze považovat za mechanismus s destruktivním vlivem.
Pokud tedy vezmeme v úvahu jak kopyto pracuje, je jasné, že pokud jej zvedneme a podržíme panu kováři, on přitluče podkovu, pak opět zabráníme správné funkci kopyta. Takové kopyto se velmi snadno stane kopytem těsným, což dokládá spousta mých známých, kteří své koně nakovali třeba jen na jedinou sezónu. Po celou dobu, od podkování do dalšího podkování, je kopyto nuceno růst dle velikosti podkovy, takže ne do šířky - pokud vezmeme v úvahu, že se jedná o komolý kužel, ale v šíři nazměněné, tak vyrábíme kopyto úzké, směrem k zemi nerozšiřující se. Chodidlová část kopyta (termín chodidlo považuji u koně za zcestný, protože kůň chodí po nosném okraji stěny, nikoliv po chodidle) má určitý počet rourek, ze kterých se skládá, to je dáno, jejich počet nelze nijak ovlivnit, tedy má určitou plochu. Pokud se kopyto stane těsným ve svém obvodu, chodidlová plocha se nezmenší, ale vyklene se nahoru. Střelka se stane užší, prokrvení v ní zeslábne, bývá tuhá a často vlastně skoro chybí. Pod střelkou, uprostřed kopytní kosti je ukotven hlluboký ohybač. Pokud se vyklene chodidlo vzhůru, s ním i rozpěrky, začne kůň v této části pociťovat nepříjemný tlak. Pokud je takto postižena jen jedna z párových končetin, projeví se toto nepohodlí zkrácením kroku nebo v horším případě kulháním. Pokud jsou takto postiženy obě končetiny, což bývá jev mnohem častější (obě kopyta bývají upravována nebo neupravována, či podkována stejným způsobem) kůň pouze zkrátí krok a je neochotný k pohybu. Bolest je možné pozorovat i ve výrazu koně, mívá sevřené obličejové svaly a často vrásky v koutcích huby. Docela často takový koník mívá i oteklé oči nebo dokonce celou část od nosu nahoru k očím. Hlava koně má být suchá-tj. bez měkkých struktur na lebečních kostech.
Těsné kopyto také mívá hluboké rýhy kolem střelu, tak lze poznat tento problém i v málo vystrouhaném kopytě, pokud totiž je upraveno obvyklým způsobem, nedbá se na jeho sílu, aby byla chodidlová část rovnoměrná, většina úprav kopyt neobsahuje dostatečnou péči ani o chodidlo, ani o rozpěrky, tam pak můžeme hledat příčinu možných problémů.
Když veterinář, podkovář nebo jiný odborník řekne ,,má podotrochlózu,,
V tento okamžik jste obdrželi diagnózu, ptali jste se také po řešení tohoto stavu... Co s tím?
Zřejmě vám bylo řečeno něco v tom smyslu, že má kůň geneticky dána taková nemožná kopyta nebo že to nějaký předchozí odborník odborně pokazil a že jediný možný způsob, jak s takovými kopyty naložit do budoucna, je ortopedické podkování, přetětí nervu a koníka pošetřit, aby byl posléze naložen do octa nebo jiného nálevu.
Někdy neodolám a takovým veterinárním lékařům říkám LEKAŘI. Nenechejte se polekat prognózami, řešení existuje.
Není to tak složité. Samozřejmě záleží na stupni poškození vašeho koně. Řešení spočívá v tom, sundat podkovy, obnovit správný tvar a délku kopyta a koníkem hodně pohybovat. Tím se totiž obnoví kopytní mechanismus, tělo vyloučí poškozené tkáně, kopyto začne odrůstat a pokud bude vše v pořádku, odroste pozvolna v kopyto širší. Chodidlo v tu chvíli bude mít kam sestoupit, protože kopytní mechanismus mu to umožní, koni se uleví. Tlak v podotrochloární oblasti zmizí.
Je možné, že koník bude potřebovat nějaký čas, aby se se vším vyrovnal, ale proč mu jej neposkytnout. Zaslouží si jej.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
31.8.2013
Podotrochlóza v realitě koně
V současné době přibyl do mé péče případ kobylky, 17let, ČT. Dle RTG vyšetření, byla veterinárním lekařem stanovena diagnóza a také bylo dáno doporučení, jak pstupovat dále. Diagnóza zněla podotrochlóza, nakovat ortopedickou podkovou.
Koník měl velké štěstí, že jeho majitelka během posledních měsíců studovala a porovnávala trimy bosých kopyt. Stala se z ní zastánkyně bosých koní a také svým chráněncům připravila výborné podmínky venkovního ustájení s volným přístupem do stáje.
Oslovila několik lidí, zabývajících se různými metodami, několik kopytářů co také dobře znám. Nakonec padl los na mne, čehož si samozřejmě vážím.
Jela jsem tedy za koníkem a již ze snímků RTG a fotografií, které jsem obdržela, bylo zřejmé, že koník trpí velkými obtížemi.
Přijela jsem na místo a viděla koně, který měl velké problémy nejen s chůzí, ale hlavně pak ve stoje. Kromě bolestí obou předních končetin měl obrovské bolesti zad, jeho výraz obličeje signalizoval velké trápení. V kroku a v klusu, do kterého se mu opravdu nechtělo bylo evidentní, jak se snaží vyhnout došlápnutí na patkovou oblast kopyt. Zadní nohy dělaly jen maličké krůčky, jeho chody s ohledem na výšku a velikost koně, vypovídaly o přítomnosti vážných bolestí. Pokud klisna stála na místě, stále zvedala více postiženou přední končetinu do výšky a neustále přešlapovala z jedné zadní končetiny na druhou.
Zmíněnou přední, více postiženou končetinu tak ponechala několik vteřin ve vzduchu a ihned si přešlápla aby ulevila druhé přední končetině.
obrázek 1.
obrázek 2.
Za normálních okolností, pokud bych neuměla devastující tlak rozpěrek v úzkém kopytě odstranit, by nebylo možné druhou přední končetinu-tu méně bolestivou, vůbec ošetřit, tu dokázala zvednout ze země jen asi na dvě vteřiny a pak s těžkostí a skloněním hlavy nohu prošlápla a pokud bych ji včas nepustila, tvrdě narazila končetinou na zem. Začalo se tedy ošetřením bolestivější končetiny. Trim kopýtka, kvůli častým přerušením kvůli bolesti druhé končetiny, trval 45min. Po základním ošetřením kopyta, byla klisna schopná po poměrně dlouhou dobu podržet i méně postiženou přední končetinu, aby mohla být upravena. To, že kopýtka byla postižena tímto problémem po celý její dosavadní život, kdy se střídala období kulhání s obdobím, kdy pouze zkrátila krok a tak bolest nohou nebyla odhalena, prokázal RTG snímek kopyt, kopytní kost na míněném snímku je silně deformovaná a vykazuje zůžení, které proběhlo již během jejího růstu. (kopytní kost roste obvykle do pátého roku věku koně) Právě z tohoto důvodu jsem zmínila, že pokud je postižení vnitřních oblastí masivní, možná se kobylce ihned po zásahu neuleví. Naštěstí se tak nestalo a ihned po zákroku používala tu původně bolestivější končetinu raději, než druhou, což bylo na první pohled zřejmé a také to umožnilo ošetření obou párových končetin. Šlo ,,pouze,, o vážná zhmoždění škáry uvnitř kopytního pouzdra, střelkové kosti, mazového váčku a části přední stěny-jejího zavěšení. I tak ale během mého odjezdu byla patrná těžkost chůze.
Někdy, když takový koník je ošetřen, je ihned po zásahu bez kulhání, ale to závisí od poškození vnitřních struktur, hlavně pak mazového váčku, který se nachází mezi kostí střelkovou a šlachou hlubokého ohybače, umožňující vysokou kluznost této pomocné kosti po ohybači. Vlivem silného tlaku je váček zhomžděn a může dojít k jeho zanícení. Pak je i velmi logické, že klisna procházela fázemi, kdy bolesti byly opravdu neúnosné, jako právě v době, kdy jsem ji navštívila. Další z důvodů silných bolestí je stav, kdy je kopytní kost zrotována vlivem zanícení závěsných lamel pouzdra a protistrany na kosti kopytní, zavěšení nevydrží tlak a tah, zanítí se a kost se uvolní, zrotuje, separuje se nebo poklesne. Pak obtíže v chůzi trvají déle a jsou vážnější, případy jsou individuální.
Po úpravě předních končetin byly upraveny i zadní, nejdříve jsem však ošetřila bolesti zad masáží a reflexní terapií. Když jsem odjížděla, měla již živější výraz, nevyhýbala se došlápnutí na patkové části a chůze na rovné ploše se zdála téměř bez kulhání. Druhý den v podvečer mi napsala majitelka klisny, že s ní pohybuje tak, jak jsme se domluvily a že klisna cválá po výběhu a vyhazuje. Další ošetření bylo doporučeno v intervalu max. 10dní.
Kvůli četnosti návštěv v měsíci v takovém případě postižení kopyt, pro celkovou náročnost pohybovaní zvířete, pro efekt a rychlost a přiměřenost zásahů je nejoptimálnější takového koníka umístit ke mně. Koník je dříve bez obtíží a celková léčba, hlavně pak, když je ode mne více vzdálen, vyjde majitele levněji. Více informací o případném intenzivním přístupu a cenách poskytnu po individuální konzultaci, k dispozici je mail a telefon...
klasický postoj koně, který trpí bolestmi v patkách, pokud necháte koně na rovné, tvrdé ploše uvolněně stát a vidíte následující odchylky, jedná se o podotrochlózní bolesti kopyt. Zadní nohy jsou podsunuty pod trup a kloubní spojení jsou natažena. Takový koník, v postoji, kdy bude mít zadní končetiny v lepší pozici, bude mít buď vyšší nebo spadlou záď. Krok předních končetin je zkrácený, avšak těchto změn, protože probíhají pomalu a postupně, si majitelé jen těžko všimnou. Koník na obrázku měl velké bolesti, hlavně pak v zádech, ale ty nebyly odborníky vůbec odhaleny.